Aredheliny povídky a básně

Poslední březnový den je konečně za námi (a já budu moct odpočinout)!!! Děkuji všem, kteří přestáli neustávající přísun nedozrálých povídek bez pointy, nebo s pointou příliš komplikovanou, poezie, kterou si po sobě autor přečetl tak jednou a nekončících seznamů jakýchsi pochybných témat. (Zvláštní uznání patří těm, kteří pochopili letošní systém - bez nápovědy!) Já se vypsala pořádně, což byl účel. Teď na nic pár měsíců nesáhnu... (ale ne!) A pokud se vám zdálo, že letošní ročník byl z nějakého důvodu plný nepojmenovaných žen a truchlících matek - viňte témata, která jsem dostávala! ;) Závěrečná témata byla dvě: hobitka Růža Chaloupková a knižní titul "Crave". Poslední příležitost napsat básničku a aspoň trochu vyrovnat poměr... Růžino přání Snad mi to nemá za zlé, že bych si někdy přála, aby se na tu cestu před lety nevydal, býval tak sladce plachý, kraj znal jen pár mil kolem, v očích mu sklíčka štěstí blyštěla, když se smál. Teď když se na mě směje a po vlasech mě hladí, v

Myslím, že žádný odpočinek mě už nečeká (témata nedocházejí a nedocházejí), takže se už těším, až to zítra všechno skončí... Dneska bylo témat pět: "moudré zvíře" z karty archetypů, citát Mary Oliver "The heart, in those days, was small, and hard, and full of meanness.", "Halethiny ženské stráže" z karty duchů textů 1 (což je kanonické, kdyby se někdo zajímal), knižní titul "The Dark Wife" a citát básnířky H.D. "The petals reach inward, the blue tips bend toward the bluer heart and the flowers are lost." Přiznávám, že dnešní téma jsem si zkomplikovala víc, než jsem nezbytně musela - to mám z toho, že jsem chtěla psát o prvním zvířeti, které mě napadlo, ještě než jsem si přečetla ostatní témata... Výsledkem je asi nejvíc matoucí výtvor letošního března. Dědictví Byla klidná noc, tichá a pokojná, noc Třetího věku. Okny se do pokoje vtíral chladný vzduch - jaro bylo stále studené. Žena seděla na parapetu a v kolébce spalo dítě. Chlapec. V

Další krátká povídka (pátky už holt nejsou tak volné, jak bývaly) a dneska výjimečně jen jedno (!) téma: "lstivost" z karty emocí. Otec a král Příběh o Berenovi a silmarilu jistě znají mnozí. Příběh o lásce smrtelného muže k elfí princezně, lásce, která porazila nejtemnější temnoty, úklady, odloučení a v neposlední řadě i pyšného otce Berenovy vyvolené. Nejspíš bych měl být šťastný, že ta velká láska zvítězila - a že aspoň nějaké písně připomínají mé jméno. Ne, nejsem hrdý na své rozhodnutí. Nebyl jsem ani tehdy, když jsem se uchýlil ke lsti. Ale svět je krutě nespravedlivý, když říká, že mé rozhodnutí bylo nemoudré. Že bylo pyšné. Domníváte se snad, že jsem nevěděl, co dávám v sázku? Co riskuji? Že jsem neznal cenu svých slov? Jak bych mohl - vždyť Melian stála po mém boku. A i kdyby nebylo varování, vdechnutého do vlasů, přece bych věděl… Myslíte si snad, že jsem toužil? Že jsem chtěl silmaril prokletých Noldor, omytý v krvi? Ne, nebyla to pýcha a nebyla to hloupost. Byla t

Myslím, že dneska jsem udělala absolutní rekord! (Tedy snad.) Osm témat!!! To znamená téma ze všech karet kromě jedné! (Kdo dává pozor, může zjistit jaké...) Takže si asi dovedete představit, že to byla lahůdka... Témata: "moudrý starý muž" (karta archetypů), "Primule Brandorádová" (karta hobitek), Shakespearova scénická poznámka "Exit, Pursued By A Bear", citát Mary Oliver: "I have become the friend of the enemy, whoever that is.", "Tar-Elendilova žena" (duchové textů 1), "The Will of the Empress" (knižní titul), "očekávání" (karta emocí) a citát skupiny The xx "You're touching me like you have no desire for closure." Bylo extrémně dobrodružné něco na tuhle kombinaci vymyslet. Vážně, co mají tyhle věci společného??? Co je spojuje? Hobitka a žena númenorejského krále? To jako fakt? A co teprve ten pitomý medvěd! Problém je jednoduchý - není spojující bod. Tedy... není klasický, příběhový společný okamži

Dneska jenom dvě témata ("Círdanova matka" z karty duchů textů 1 a "sebevědomí" z karty emocí) a mně se konečně podařilo napsat něco opravdu krátkého! Téměř bezbolestně! A pro změnu je to samá melancholie... Večery u moře Byly chvíle, jako tato, příliš tiché, příliš prázdné. Divně tížily na duši. Přicházely, když slunce zapadalo nad mořem a kdesi v dálce za rudým nebem se skrýval Valinor. Přicházely, když se borovice lemující pobřeží rozšuměly v bezvětří, než s posledním světlem zase utichly. Přicházely, když matky volaly své děti, dovádějící na plážích, domů k prostřeným stolům. Tehdy sedal sám na opuštěných molech. Neplakal, ale oči ho štípaly. Snad za to mohla sůl ve vzduchu. Kolik tisíc let přešlo kolem! Viděl konec Prvního věku. Viděl konec Druhého věku. Konec Třetího věku byl stále čerstvý. Všechny je přestál… a s každým stoletím, které zmizelo ve vlnách, byl o něco moudřejší. Víc věděl, víc chápal. Chodili k němu pro radu. Rozuměl úradkům Valar. Rozuměl Ardě.

Začínám být unavená, musím se nutit. A navíc mi blog vypověděl službu a povedlo se mi ho dokopat ke spolupráci až asi minutu po půlnoci, což mě štve víc, než by mělo... Tak dneska zase básnička, žádný klenot, jen něco, co jsem ze sebe dostala. Témata: "poustevník" (karta archetypů), Shakespearův citát "Why, I can smile and murder whiles I smile.", "Azaghâlova matka" (karta duchů textů 2) a citát zpěvačky Janelle Monáe "Bring wings to the weak and bring grace to the strong. May all evil stumble as it flies in the world." Azaghâlovy matky se báseň dotýká spíš okrajově - říkala jsem si, že smutných matek už bylo letos víc než dost. Ne, dneska je to o souboji a o jakémsi vnitřním monologu jeho dvou účastníků. Trpaslík a drak Vím, ještě mnoho nezažil jsem během let svého žití - snad proto mi dnes dovolili Anfauglith zpustošiti. Vskutku, já mnohé odpíral si z rozkazu Temnot pána, však dneska zářím, neskolí mě sebepřesnější rána, a ohni mému rovno není,

Dneska jsem plánovala jenom něco úplně kratičkého. Nepovedlo se... Témata byla tři: citát Mary Oliver: "The poem is not the world. It isn't even the first page of the world.", "2 dcery správce Ectheliona II." z duchů textů 1 a citát zpěvačky Halsey "I'm searching for something that I can't reach." Tíha Když vzdělanější obyvatelé Minas Tirith četli básně správcovy sestry, vzdychali a oči se jim mlžily dojetím. Mluvili o nich jako o poezii a nešetřili chválou. "Paní vidí do lidských srdcí,"říkali, "zná jejich hlubiny, smutky i radosti; rozumí nám." Správcova sestra stála vysoko na hradbách a vrtěla hlavou. Byla to jenom slova. Neměla žádný zvláštní náhled do ostatních lidí. Měla jen melancholickou duši. A mnoho smutku kolem sebe. Trpící blízké, ustarané příbuzné… Tolik věcí, které předat papíru. Netřeba o tom mluvit. Otočila se a sestoupila z hradeb. Svoji sestru nalezla u fontány. Seděla a pozorovala děti. Mladší ze sester se

Dneska byla témata jen dvě (!!!): Shakespearův citát (opět upravený) " Pardon's the word to all." a "dcera Helma Kladiva" z duchů textů 2. Nastal čas podívat se do Rohanu. Frecův syn a Helmova dcera Když Freca, tlustý a nepříjemně páchnoucí česnekem, přijel do Edorasu, aby žádal její ruku pro svého syna Wulfa, Wassa se zhrozila a otřásla hnusem. Možná to byla samozřejmá samolibost toho muže, možná zvěsti o jeho vrchovecké krvi. Myšlenka na vdavky s jeho synem byla téměř nesnesitelná. Očima prosila svého otce, aby ji nedával. Otec si všiml, samozřejmě. O pár dní později byl Freca mrtev a Wassa mohla opět volně dýchat. Později, když se všechno rozpadlo a Rohan se ponořil do války, pochopila, co udělala. Kdyby se zapřela, nic z toho by se nemuselo stát… Tolik se toužila omluvit, ale nebylo komu. Řinčení zbraní se neslo Meduseldem a všude kolem křičeli lidé. Běžela, stěží věděla kam. Pryč. Jejího otce porazili u Želíze a zatlačili do hor, otcova sestra Hilda na posl

Dneska byla tři témata, a navíc se i docela hezky sešla: "padouch" z karty archetypů, "matka Mithrellas" z karty duchů textů 1 a "náklonnost" z karty emocí. Takže další krátká povídka... Nepřítel Jednoho rána se probudila a její dcera byla pryč. Věděla to, samozřejmě. Věděla, že její Mithrellas odchází s paní Nimrodel a družkami, hledat daleké Moře. Ale bylo to jako úder do hlavy, strašné vědomí, že je sama. Vstala a přinutila se žít svůj život. Týdny osamění jí však těžce dolehly na duši. Něco muselo být špatně. Vzala pár věcí a poutnickou hůl a vydala se za svou dcerou. Nalezla ji v náručí smrtelného muže. Tolik měsíců chladu a úzkosti, týdnů slepého bloudění, jen aby přišla příliš pozdě! Nenáviděla ho. Toho muže z númenorejského lidu, který tak jistě hladil její dceru po tváři, jako by mu patřila . Kořist, kterou chytil… A Mithrellas vždy zavřela oči a naklonila se pro polaskání. To nenáviděla nejvíc. Sledovala je, skrytá v listoví, v srdci zášť a strac

Témata: "podvodník" (karta archetypů), "Ulfangova žena" (karta duchů textů 2), "The Grass Widow" (knižní titul) a citát básnířky Mayi Angelou "Curtains forcing their will against the wind, children sleep, exchanging dreams with seraphim." O Ulfangovi a jeho rodině jsem už jednou psala - před dvěma lety, při první březnové výzvě. Byla to povídka Pro lepší život . A tak se stalo, že dnešní povídka je na tu starší hodně navázaná. Patří k sobě. Skoro pokračování, ale ne doopravdy, spíš jiný úhel pohledu. Ale žádný strach, povídka nejspíš dává smysl i bez znalosti té první, víceméně (spíš méně...). Z trav Seděla ve stepi a sledovala, jak jejím tělem prorůstá tráva. Tu stéblo, tam kořínek. Čerstvý vítr jí svištěl nad hlavou. Byla to step jejího dětství, zanechaná daleko za zády. Teď se k ní vracela, stará a osamělá. Podvedená. Její muž býval vždycky takový - jako by žil všem navzdory. Dýchal jen, aby popíral očekávání. Když všichni ukazovali napravo, o

Dneska jenom básnička. Ani ne báseň. Lehká, jednoduchá, hobití. Témata byla tři: "Bela Křepelková" z karty hobitek, knižní titul "Send My Roots Rain" a emoce "chtíč". Vyznání Bely Dobříškové Já nechci mnoho od žití - jen toho, co k nám chodí, jen prostinkého hobita odněkud od Povodí. Jen toho, co mi pod okny ráno sedá a píská - já po něm házím ořechy, než vyprázdní se líska. Však kdyby zavčas nepřišel - to by mě zabolelo, a asi bych se mračila, než zlíbal by mi čelo; sama jsem jako zahrada bez deště - smutná, pustá, tak ptám se mraků bouřkových, kdy políbí i ústa? Kdy dorazí k nám zahradník, skrz zkoušky, nepohodu, plaše se na mě usměje, mým kořenům dá vodu? Myslím, že ani nepozná, jak kolem léta letí, nechám si ho už napořád - a s ním našich šest dětí.

Letos trávíme nějak hodně času na Númenoru - Druhý věk většinou nedostává tolik pozornosti. Další z delších povídek (na březen), tentokrát odehrávající se jen pár let před Pádem. Témat bylo pět: "čarodějka" z karty archetypů, citát Mary Oliver "We should take small thoughtful steps. But, bless us, we didn't.", "Isildurova žena" z karty duchů textů 1, "touha" z karty emocí a citát zpěvačky Sia "I sing for love, I sing for me, I'll shout it out like a bird set free." Modlitby Naplánovali úplně všechno. S každou možností počítali, s každým zádrhelem, jediné duši o svém plánu neřekli. Ani pánu Amandilovi. Ani otci jejího manžela. Ani Anárionovi. A přesto toho bylo tolik, co se mohlo pokazit. Chyba je bude stát život, věděla. Isildurův život. Z Rómenny vyjeli před polednem, časně v noci dorazili k branám Armenelosu. Jen oni dva. Sami na záchranu všech. Dál půjde Isildur sám. Žena se bála. Stáli spolu, ruku v ruce, a hvězdy se rozsvěc

Konečně zase básnička! Vážně, letošní poměr básní a nedopečených povídek se mi nezamlouvá... Témata: Shakespearův citát "Love alters not when it alteration finds." (což je trochu upravený citát - podepsalo se to na jeho srozumitelnosti...), "matka Medděda" (duchové textů 2) a citát zpěvačky Hayley Kiyoko "Love until we burn up". Kdo má náladu na trochu depresivních medvědů? Medvědice z Mlžných hor Kde podhůří se mění v pláň, při svitu půlměsíce v kožichu noci černějším sedává medvědice, tam skála strmí k nebesům a šumí Velká řeka, v tom bledém světle měsíčním je vidět do daleka. V dáli vrcholky Mlžných hor se blyští v hvězdném třpytu - to duše její stále sní o chladu sněžných štítů, to stále ještě miluje, co ztraceno je pro ni, a na své tlapy medvědí slzy medvědí roní. Když nese vítr západní z hor vůni borovice, tak voněl domov, dobře ví, ta černá medvědice: láska její se nemění, v čase se neztratila, vždyť je to vůně jeskyně, v které se narodila. Samotná

Včera byla nejlepší kombinace témat, kterou jsem mohla obdržet, dneska byla jedna z nejhorších. Vážně se mi nechtělo psát, ani nic vymýšlet, a asi je to docela znát. Ale co má člověk dělat s takovými tématy? Byl to Shakespearův citát "For he today that sheds his blood with me, shall be my brother.", "matka Sadora Labadala" (duchové textů 1), "žena Barda I." (duchové textů 2) a emoce "vážnost". Protože zvlášť ty postavy mají tolik společného... Drakobijci Už od pradávna, kdekoliv ve světě lidí a kdykoliv v čase, vyprávěly matky za dlouhých večerů svým dobrodružství chtivým chlapcům příběhy o dracích. Vyprávěly tiše a nesmírně vážně o hrůze a slávě, o lítém boji s nejnebezpečnějším z nepřátel. A chlapci naslouchali. Ve svých srdcích toužili být drakobijci. Toužili vyjet se skupinou společníků, blízkých jako bratři, a společně porazit netvora. Většina se s drakem nikdy setkat neměla. Jiné měl poznamenat navždy. Ale ve svých srdcích ho měli všichni.

Dneska se témata moc hezky doplňovala: "nejvyšší kněz" (karta archetypů), "matka Khamûla" (duchové textů 2) a "strach" (karta emocí). O čem bude povídka, bylo hned jasné... Pánova laskavost Nad svatyní se vznášel tmavý proužek dýmu, bezohledný, jako nůž půlící modravé svítání. Poušť kolem mlčela. Svatyně byla jednoduchá, jen čtyři kamenné stěny a oltář. Zlato a vzácné látky. Nezastřešená. Armády tisíců mužů za sebou takové zanechávaly, když táhly mezí písky a kamením. Žena z pouště se jí bála. Na oltáři zasychala krev, v posledních týdnech častěji lidská než dobytčí. Svatyně stála osamocená a za dunou tábořilo vojsko. Nespočet mužů na koních a vozech. Šedivá hlava pouštní ženy již viděla mnohé, máloco ji však děsilo tak, jako ten proužek dýmu, špinící svítání. Noc byla strašlivá. Vítr kvílel a písečná bouře pohřbila mnoho stanů. Na nebesích blýskala nepřirozená světla. A její syn, její pán, strávil celou tu hroznou noc ve svatyni. Sloužil obřad svému bohu.

Dnes se opět podíváme na Númenor. Pokud nebudete vědět, která bije, hledejte v příběhu Aldariona a Erendis (a jejich dcery). Témata byla: citát Mary Oliver "I don't know exactly what a prayer is.", "služebné Ancalimë" (duchové textů 2), knižní titul "Pages for You" a citát básnířky Carol Ann Duffy "She's beautiful. I dream about her in my attic bed; picture her dancing." Nejistota Moje smutná lásko, píšu tyto řádky, svůj svatební slib, a ani nevím, zda nějaká svatba bude. Pán Hallacar slíbil… Však pozornost králů a princů je vrtkavá. Má lásko, má krásná, krásná lásko, oděná v slzách a hořkosti své paní. Uvij si svatební věnec z lučního kvítí a doufej. Snad prosby nás obou, snad naše naděje, dojdou naplnění. Ač nikdy předtím jsem se nemodlil, dnes poprvé jsem mluvil k Jedinému. Neznám modlitbu, nerozumím tomu, co nelze nahmatat. Však pro tebe vše změním. To ti slibuji. Slibuji ti lásku. Nesamozřejmou, těžkou, ale neváhající. Slibuji ti poc

Dneska je to jenom rychlovka. Nic extra. Témata byla "hlupák/jednoduchý člověk" z karty archetypů, "dcery Arwen" (duchové textů 1), knižní titul "Fall on Your Knees" a citát básnířky Edny St Vincent Millay "But the rain is full of ghosts tonight". Hlas z oblohy Když vycházely na procházku, ještě nepršelo. Šly na hradby, a pak dolů do města. Zvedal se vítr a tmavé vlasy jim povlávaly kolem obličeje. Čtyři sestry, podobné si tváří, a přece každá svá. Tehdy začalo pršet. Princezny obrátily oči k nebi. Zprvu jen mžilo, ale kapky padaly stále těžší a těžší; máčely černé kadeře. Měl zvláštní vůni, ten jarní déšť. "Slyšíte je? Slyšíte! Už zase mluví!" Princezny se otočily. Byl to mladý muž s bledými vlasy a bledýma očima. Všichni ve městě ho znali. Usmívali se, když o něm mluvili, smutně. "Místní blázen. Hlupáček…" pokyvovali hlavami. "Nemá to v hlavě v pořádku." Neměl. Když pršelo, slýchával hlasy. Sestry zastavily své kro

Dneska jenom kratičká povídka. A protože téma bylo "Azogova matka" (duchové textů 1), nastal čas podívat se, letos poprvé, na temnou stranu. Moje první skřetí mini povídka, jej! Ve stínech Její syn byl silný. Jeho tělo bylo silné a mrštné, i jeho srdce; v očích mu planulo bílé světlo a číhaly v nich neprostupné stíny. Byl její chvílí ve slunci, které ji jindy bolestivě pálilo na kůži. Byl jejím vítězstvím. Vousáči mu nemohli vzdorovat. Pozorovala bitevní vřavu v údolí z temnoty trpasličích děr a radovala se. Cítila krev a slyšela křik. Viděla tisíce mrtvých. A věděla, že syn, kterého přivedla na svět v chladných peleších Mlžných hor, je jejím triumfem. Přišli noví, čerství vousáči, dosud nepoznamenaní bitvou. "Azog! Azog!" volali a oči pod přilbami blýskaly nenávistí. Usmála se, ústa bolestivě rozšklebená. Slyšel své jméno, její syn, a vyšel před bránu. Jeho družina s ním. Nevšiml si své matky, schované jen pár kroků od něj. Rozhlédl se po údolí, sebejistý, plný ohn

Včera jsem měla prázdniny... žádné téma, žádný stres... Myslím, že poprvé a naposledy. Dneska byla témata čtyři: Shakespearův citát "Let's talk of graves, of worms, and epitaphs.", z duchů textů 2 "Orodrethova žena", knižní titul "At Her Feet" a emoci "závist". Docela hezká kombinace, dokonce i na básničku. O Orodrethově ženě nevíme skoro nic, kromě toho, že to byla Sinda ze severního Beleriandu - což znamená, že nebyla jednou z "žen, co zůstaly ve Valinoru" (což by měl být vlastní živočišný druh, s latinským názvem a tak podobně). Nevíme, jak skončila, ale já si už léta představuju, že umřela, když Sauron dobýval Tol Sirion, a v době Orodrethovy smrti na Tumhaladu už tedy byla pár desítek let mrtvá... Znovushledání Mluvme o něčem krásném - co třeba o shledání, jež za smrtí a zmarem nám jitro dopřeje, a ač se stále zdá mi, že bitvu slyším v dáli, mé tělo leží prázdné a duši lépe je. Snad tě teď půjdu hledat - už cesty nebojím se, vž

Dneska je to zase trošku kratší... Jestli jste si ode mě někdy chtěli přečíst povídku, která by byla jenom šťastná, od začátku až do konce, nic v ní nebolelo a vše bylo krásné, tak tohle je ona. Nemyslím, že se mi někdy podaří napsat další... Témat bylo pět: hobitka "Estella Bulvová", emoce "radost", "Thrórova žena" z karty duchů textů 2, citát Mary Oliver "Bless touching." a archetyp "matka". Nový rekord? Smích Estella se smála ráda, a právě dnes se bylo proč smát. Ať už chumlu dětí, které se (udatně, leč marně) snažily vyhnat Strašlivého Draka z nejpohodlnější lenošky v místnosti, nebo prostě jen z čiré radosti, že mohli být opět spolu. Růža, přinášející z kuchyně tác plný horkých čajů, slazených medem, se usmála v odpověď. Med byl i v koláčcích z Křepelkovic domácnosti, které čekaly na stole, až bude velká bitva dobojována. Drak byl však vytrvalý, lenošky se vzdát nehodlal. Estella byla šťastná - a unavená. Poslední dobou byla unaven

Dneska se v zatím asi nejdelší (a letos mojí nejoblíbenější) povídce podíváme na Númenor a na některé z jeho méně známých vládců. Tři témata: "královna" z karty archetypů, Shakespearův citát "beware, my lord, of jealousy" a citát Mary Oliver "makes me take measure of myself: one iota pondering heaven". Docela hezká kombinace. O nástupnictví Královna tančila. Královna tančila - a jaký pohled to byl! Vírem svých sukní a křivkou svých paží zmámila všechny v místnosti. Herucalmo seděl ve své vysoké židli na podestě, neschopný odtrhnout oči. Teď se prohnula, teď se zatočila. A teď začala zpívat… Když zpívala královna, lidé zapomínali dýchat. Herucalmo se předklonil v židli. Kdyby vstal… a připojil se k ní v tom divokém tanci, její hlas o tolik blíž… Královna dotančila a sálem zaduněl potlesk. "Vanimeldë! Tar-Vanimeldë!" volaly mnohé hlasy. Herucalmovy prsty sevřely malou krabičku z tmavého dřeva. Královna vystupovala na podestu, poloprůsvitné šaty roz

Konečně zase báseň, už bylo na čase. Ne, že bych na ni byla nějak zvlášť pyšná... Téma dnes bylo poprvé od prvního března jen jedno: "Narviho matka" z karty duchů textů 2. Píseň trpasličí matky Zrodili jsme se z křemene, v němž Mahal plamen uschoval, to aby nikdy nezhasl a v našich srdcích dýmal dál. Aby nám výhně roztápěl, kov s kovem sléval; dětem svým na cestu stíny rozžehnem světla tím srdcem křemenným. Zrodili jsme se z mramoru, pro krásu byli stvořeni: ostatním dávat zázraky, sami být země koření. Možná tě čeká stříbra svit - zřím dveře, vedou do temnot, přesto je zvolíš raději, než kovat ostrý meče hrot. Zřím dveře, stříbrem zdobené, přátelství, jaké neznal svět, vždyť jen ty kosti z mramoru elfovi mohou rozumět. Zrodili jsme se z čediče a ač ti přeji, synu můj, abys směl v míru žít své dny, nic není stálé, pamatuj. Až zlo se vrátí, a s ním smrt, a u dveří ti bude stát, ty dveře zavři, kladivo u výhně musíš zanechat, sekeru sevřít, bojovat - ač po válce jsi netoužil. V

Chtěla bych psát poezii, ale osud mi nepřeje. Tak třeba příště... Dneska byla témata extrémně vypečená: hobitka "Mirabelka Bralová", citát Mary Oliver "And the runaway honeysuckle that no one will ever trim again." a do třetice všeho dobrého "Celebrimborova matka" z karty duchů textů 2. Taková normální kombinace. Honeysuckle je to rostlinstvo, kterému se česky říká zimolez. Zimolez Jedna větévka, druhá, tu, a tam další. Odkvetlý květ, seschlý list. Odstřihnout, aby nerušil. Někdy měla dojem, že to pomáhá - stát u svého zimolezového keře a pečovat o jeho krásu. Někdy téměř zapomněla na sebe samu. Kým je a co dělá. (Nic, nic nedělá, jen čeká; čeká na přízraky…) Ale na něj, na svého malého Tyelperinquara, zapomenout nemohla nikdy. Ani kdyby ji břečťan obrostl jako sochu a růže jí zamotaly květy a trní do vlasů. Ne když stála u svého zimolezu. U toho posledního, co ji spojovalo s jejím dítětem, trpícím daleko za mořem. Jen tak tak mu vtiskla do dlaně malý výh

Další krátká povídka; na oddych to v blízké době nevypadá. Taky se vám zdá, že jsou letos nějak podezřele často na pořadu dne hobiti? Témata byla dvě: "Lobelie Pytlíková ze Sáčkova" z karty hobitích žen a citát americké básnířky Audre Lorde z karty poezie a písní: "Your goodbye is a promise of lightning in the last angels hand, unwelcome and warning." Což znamená, že ze všech karet už jsem psala aspoň jedno číslo. Lobeliin velký den Bylo krásné podzimní ráno, když poprvé vstoupila do Dna pytle, které bylo celé její . Uvnitř nory byl příjemný chlad. Loto se rozhlížel kolem, oči jiskřící. A ano, taky to cítila, vzrušení, nedočkavost. "Konečně naše!" prohlásila. Byla to koneckonců pravda, po téměř osmdesáti letech čekání - jejich. Frodo Pytlík se zatvářil, jako by ho bolely zuby. Namyšlenec. Opřená o hůlku, prozkoumávala jako ostříž noru. Hledala otlučený nábytek, špinavé zdi, světlejší místa po chybějících obrazech. Vše se zdálo být v pořádku… Kdo ví proč, j

Dneska zase krátká povídka a tentokrát i trochu trpaslíků. Témata byla tři: z karty duchové textů 1 "matka Doriho, Noriho a Oriho", z karty duchové textů 2 "dcery Adelarda Brala" a z karty názvů knih "I can't think straight". Zastavení Už tou zemí kdysi procházela, cestou z východu k západu, z hor do hor. Tichý, úrodný, pokojný Kraj. Země tak krásná, a přece tak cizí jejímu nejemnému srdci. Vlnící se kopečky, pečlivě obdělávaná políčka a rozesmátý lid, jednoduchý ve svém štěstí. Vše bylo tak… rustikální. Žádný kámen, žádná vznešenost, ani posvátnost výhně a kovadliny. Jen slunce a smích. Ano, už tudy kdysi putovala, po hlavní silnici a na unaveném poníku, kápi staženou do čela, protože místní neměli cizí pocestné příliš v lásce. (Bylo to však spíše pro jejich pohodlí, než její ochranu, věděla.) Nikdy by ji nenapadlo sejít z cesty. Až dnes. Vinila za to svoji hlavu. Zdálo se jí, těch posledních pár měsíců, že nedokáže přemýšlet, že ji mysl neposlouchá.

Konečně báseň! Je to docela úleva... Dnes byla témata tři (takže jsem dost hrdá na to, že jsem je nacpala do jedné básně) a to Shakespearův citát "I come to bury Caesar, not to praise him.", citát Mary Oliver "Meanwhile the wild geese, high in the clean blue air, are heading home again." a z karty duchové textů 1 "matka Bëora". Věc se má ale tak: o Bëorově matce jsem už psala. Kdysi jsem stvořila docela dlouhou povídku a nemám už o ní moc co vyprávět... (Říkám kdysi, ale povídka pořád ještě není zveřejněná, ani přepsaná do počítače. :-?) Takže jsem ji do básně spíš tak propašovala. Báseň je vložená do úst Finrodovi a zamýšlí se nad tím, jak asi nesl smrt svého dobrého přítele, prvního člověka, kterého jako elf viděl zemřít (stářím). Pro Bëora Usedl jsem - a srdce těžce bije, přicházím, abych tě oplakal, tvé oči zhasly, nic už nevzbudí je, ještě ses usmál, než na cestu ses dal. Ptáci se zvedli, načechrali peří, k obloze vzlétli, cestu domů snad ti jejich kř

Letošní březen nějak nepřeje básním (se čtyřmi tématy už ale báseň složit nedokážu). A povídky jsou den ode dne delší. Očividně stále pracujeme na nějakém rekordu, protože ano, dnes na jedno číslo připadla už čtyři témata! A ještě taková vypečená. Byla to "Zlatovláska Zahradníčková" z karty hobitek, citát "If you have ever gone to the woods with me, I must love you very much." z karty citátů básnířky Mary Oliver, "matka Glorfindela" z karty duchové textů 1 a "Waiting in the Wings" z karty názvů knih (což je podle googlu anglický idiom, který znamená někoho/něco, kdo ještě není důležitý/aktivní, ale brzy bude). Jo, byla to docela zajímavá kombinace. Napsat povídku, aby z toho nevznikla úplná divočina, nebylo jednoduché. Samvědova dcera Když se narodila třetí dcera pána Samvěda, její vlasy byly zlaté, podobné kadeřím její nejstarší sestry. Samvěd ji svíral v náručí, tvář plnou něhy a údivu. A lásky. Takové krásné děťátko! Jeho mysl zalétla k elfům,

Letos jsou to zatím samé povídky a ještě se zdají být tematicky propojené. Huh. Dnešek se překonal a na číslo připadla dokonce tři (!) témata. Zajímalo by mě jestli se snažíme o nějaký rekord (šest témat! deset témat!)... Byl to "rytíř" z karty archetypů, "matka Elenwë" z karty duchové textů 1 a "jarní oheň (spring fire)" z karty knižních názvů. Dítě jara "Jak krásnou dceru mám!" zvolala matka a zatleskala rukama. A Elenwë se se smíchem roztočila po pokoji, paže zdvižené nad hlavu. Sukně zavířila bledě modrým kolotočem a slunce se odrazilo od prachových zrnek. Okamžik čirého štěstí. "Jak krásná je moje dcera," zopakovala matka tišeji, nejistěji. "Jako princezna, jako jedna z Vániných Maiar. Jako samo jaro, když se vrací po období odpočinku. Noldorský princ pro ni bude dobrým mužem." Elenwë se zastavila; látka svatebních šatů se naposledy zavlnila. "Maminko…" Matka k ní natáhla ruce a dcera je vzala do svých. "Ne