11. března: Smích (povídka inspirovaná Pánem prstenů)

Dneska je to zase trošku kratší...

Jestli jste si ode mě někdy chtěli přečíst povídku, která by byla jenom šťastná, od začátku až do konce, nic v ní nebolelo a vše bylo krásné, tak tohle je ona. Nemyslím, že se mi někdy podaří napsat další...

Témat bylo pět: hobitka "Estella Bulvová", emoce "radost", "Thrórova žena" z karty duchů textů 2, citát Mary Oliver "Bless touching." a archetyp "matka". Nový rekord?

---

Smích

Estella se smála ráda, a právě dnes se bylo proč smát. Ať už chumlu dětí, které se (udatně, leč marně) snažily vyhnat Strašlivého Draka z nejpohodlnější lenošky v místnosti, nebo prostě jen z čiré radosti, že mohli být opět spolu. Růža, přinášející z kuchyně tác plný horkých čajů, slazených medem, se usmála v odpověď. Med byl i v koláčcích z Křepelkovic domácnosti, které čekaly na stole, až bude velká bitva dobojována.

Drak byl však vytrvalý, lenošky se vzdát nehodlal.

Estella byla šťastná - a unavená. Poslední dobou byla unavená často; měla za sebou pár těžkých týdnů a v noci moc nenaspala. Růža jí vtiskla do dlaně hrnek. Máta zavoněla pokojem a keramika pálila do dlaní. Hobíťata nadšeně pištěla a její vlastní děťátko pokojně spalo ve vedlejší ložnici, spolu s Růžiným nejmladším… Estella se protáhla, spokojená, že nemusí vstávat ze své lenošky.

"Děti, děti!" napomenula Růža. "Nechte draka na chvíli vydechnout. Teď když je tu i teta Estella…"

Atmosféra v místnosti se okamžitě změnila - dětské oči se otočily k ní, Strašlivý Drak zapomenut. "Budeš vyprávět?" vydechl malý Frodo.

Estella se ušklíbla. Zdá se, že Diamanta s červenou dekou místo křídel se nevyrovná jejím příběhům. Její vyprávění o podivuhodných událostech z celé Středozemě bylo nejoblíbenější. Komu vadilo, že se v životě nepodívala dál než do Rádovska…

Posadila se. "A co byste chtěli slyšet?"

"Jak šli na dlaka!" domáhala se malá Růža, který ráda tahala svého dvouletého bratříčka po pokoji jako kotě.

"Dlata!" souhlasilo děcko.

"Myslíš, jak Thorin, syn Thráina, syna Thrórova, šel získat svou ztracenou domovinu, obsazenou strašlivým Šmakem?" zeptala se tajemně Estella.

"Jo!" smála se malá Růža.

Dětské ručičky pleskaly Estellu po tvářích a po břiše. Chybělo jí to, ty neohrabané dotyky ulepené medem. Byla to čirá radost. Proč se nescházeli častěji?

"Kdo byl otec Thróra? Proč se to neříká dál, až donekonečna?" zajímal se Frodík pragmaticky.

"A kdo byla Thrórova žena?" chtěla vědět Elanor, nejpřemýšlivější z dětí.

"Vyplávěj o ní!" změnila názor Růža.

"Vyprávěj o fialových olifantech!" pitvořila se Diamanta tiše ze své lenošky.

Frodík ji ale slyšel a neodolal výzvě. "Vyprávěj o Thrórově noze!" zvolal s výrazem někoho, kdo právě vyhrál.

Estella se málem udusila medovým koláčkem. Smích stejně neudržela.

A jestli toho večera hráli v jejím příběhu obzvláště důležitou roli trpaslice, olifant netradičních barev a jedna obzvláště hrdinná noha… její vina to nebyla.