29. března: Otec a král (povídka inspirovaná Silmarillionem)
Další krátká povídka (pátky už holt nejsou tak volné, jak bývaly) a dneska výjimečně jen jedno (!) téma: "lstivost" z karty emocí.
Otec a král
Příběh o Berenovi a silmarilu jistě znají mnozí.
Příběh o lásce smrtelného muže k elfí princezně, lásce, která porazila nejtemnější temnoty, úklady, odloučení a v neposlední řadě i pyšného otce Berenovy vyvolené.
Nejspíš bych měl být šťastný, že ta velká láska zvítězila - a že aspoň nějaké písně připomínají mé jméno.
Ne, nejsem hrdý na své rozhodnutí. Nebyl jsem ani tehdy, když jsem se uchýlil ke lsti.
Ale svět je krutě nespravedlivý, když říká, že mé rozhodnutí bylo nemoudré. Že bylo pyšné.
Domníváte se snad, že jsem nevěděl, co dávám v sázku? Co riskuji? Že jsem neznal cenu svých slov? Jak bych mohl - vždyť Melian stála po mém boku. A i kdyby nebylo varování, vdechnutého do vlasů, přece bych věděl…
Myslíte si snad, že jsem toužil? Že jsem chtěl silmaril prokletých Noldor, omytý v krvi?
Ne, nebyla to pýcha a nebyla to hloupost.
Byla to láska.
Stejně silná jako láska Berenova, a přeci o tolik slabší.
Tenkrát, v trůnním sále Menegrothu, mi chtěli vzít a zahubit to, co jsem miloval nejvíc. Odpověděl jsem lstí - chytrou a krutou.
Tušil jsem, čím zaplatím. Zavřel jsem oči i uši a všechno obětoval. Pro svoji dceru, malou Lúthien.
V trůnním sále zvítězil otec nad králem.
Bojoval jsem a nezískal nic. Jen další příběh, pro který budu padouchem.
Ale pak si zase spravil reputaci v příběhu Húrinových dětí :)
OdpovědětVymazatPadouchem bych ho sice nenazvala, ale občas si říkám, kdo by byl podle Thingola dostatečně dobrým ženichem pro Lúthien.
Jo, jo, taky to tak vnímám. :) V Húrinových dětech Thingol skutky dokázal, že se přes svoji hořkost i předsudky dostal. Jen mě mrzí, že na to lidi zapomínají...
VymazatNo, já si myslím, že Thingol je přesně ten typ rodiče, pro kterého by nikdo nebyl "dost dobrý", ALE na druhou stranu, Lúthien si opravdu vybrala tu nejvýbušnější možnou volbu. V Silmarillionu je explicitně napsáno, že Thingol lidem nedůvěřoval a nepouštěl je do Doriathu (což je staví na žebříčku oblíbenosti třeba i pod trpaslíky, kteří v Menegrothu pobývali a pracovali pravidelně - jak tak nad tím přemýšlím, tak s trpaslíky měl Thingol vlastně poměrně dobrý pracovní vztah, než se stala ta nemilá záležitost... ;)). A jeho jediná, milovaná dcera si přivede domů zrovna člověka, někoho, komu Thingol absolutně nedůvěřuje... Kdyby to byl doslova kdokoli jiný, dopadl by líp. :)