29. března: Otec a král (povídka inspirovaná Silmarillionem)

Další krátká povídka (pátky už holt nejsou tak volné, jak bývaly) a dneska výjimečně jen jedno (!) téma: "lstivost" z karty emocí.

---

Otec a král

Příběh o Berenovi a silmarilu jistě znají mnozí.

Příběh o lásce smrtelného muže k elfí princezně, lásce, která porazila nejtemnější temnoty, úklady, odloučení a v neposlední řadě i pyšného otce Berenovy vyvolené.

Nejspíš bych měl být šťastný, že ta velká láska zvítězila - a že aspoň nějaké písně připomínají mé jméno.

Ne, nejsem hrdý na své rozhodnutí. Nebyl jsem ani tehdy, když jsem se uchýlil ke lsti.

Ale svět je krutě nespravedlivý, když říká, že mé rozhodnutí bylo nemoudré. Že bylo pyšné.

Domníváte se snad, že jsem nevěděl, co dávám v sázku? Co riskuji? Že jsem neznal cenu svých slov? Jak bych mohl - vždyť Melian stála po mém boku. A i kdyby nebylo varování, vdechnutého do vlasů, přece bych věděl…

Myslíte si snad, že jsem toužil? Že jsem chtěl silmaril prokletých Noldor, omytý v krvi?

Ne, nebyla to pýcha a nebyla to hloupost.

Byla to láska.

Stejně silná jako láska Berenova, a přeci o tolik slabší.

Tenkrát, v trůnním sále Menegrothu, mi chtěli vzít a zahubit to, co jsem miloval nejvíc. Odpověděl jsem lstí - chytrou a krutou.

Tušil jsem, čím zaplatím. Zavřel jsem oči i uši a všechno obětoval. Pro svoji dceru, malou Lúthien.

V trůnním sále zvítězil otec nad králem.

Bojoval jsem a nezískal nic. Jen další příběh, pro který budu padouchem.