Pro zemi za vlnami
Po čtyřech měsících další tolkienistická báseň - a znovu opravdu stará. Básnička se už pohybuje na té hranici dávnosti, že jsem se ji málem rozhodla nezveřejnit, ale myslím, že poskytuje docela dobrý náhled do toho, jaká byla Aredhel v září 2013. A není úplně marná. Nicméně je to zajímavé dilema - zveřejňovat či nezveřejňovat věci starší než rok 2013? Pro zemi za vlnami Za zelenými vlnami, divokými, jak touha sama, strašlivá bílá hora stojí, vypínajíc se nad vodama. Ta hora tichou zemi chrání, dva mrtvé stromy a tři města, z křišťálu, zlata, soli moře; vzata nám byla k těm zdem cesta. Nežiju, přesto stále dýchám, oči mé hledí za obzor, duše má hledá nad vodami ztracené slzy, Valinor. Pozdrav té zemi tichých pastvin, snu, který stojí za to snít, srdce mé tepe s krví její, tělo však musí v světě dlít. Ó králi vzdušných síní, pro zemi za horami, ó pane vodních sálů, pro píseň za mořem, královno Elentári, pro vůni za hvězdami: jen mrtví a nakrátko smíme vejít v tu zem.