Aredheliny povídky a básně

Univerzální báseň na rozloučenou s rokem 2014. Ačkoliv jsem si skoro nestačila všimnout, že nějaký rok 2014 byl. (Mám dneska nějak neobvykle sarkastickou náladu...)

Prvně několik novinek. Zaprvé, koupila jsem si notebook. Konečně k tomu došlo a já, snad, můžu dát sbohem té krabici součástek, která se už týden odmítá zapnout i přes veškerou upřímně míněnou snahu. (Však to určitě znáte taky- červené světýlko, které musí blikat, ale nikdy ne svítit nerušeně ani zhasnout, kopání přesně v těch správných intervalech, tři nouzové režimy, totální error disku...) Jsem teď se svým notebookem šťastná a jenom doufám, že se náš vztah v nejbližší době nijak nepokazí, protože jsem si během toho roku s naším starým počítačem vypěstovala až obdivuhodnou nedůvěru k veškeré technice.

Po dlouhé, předlouhé době přichází druhý playlist, tentokrát věnovaný vztahu Caranthira a Haleth (včetně všech mých konspiračních teorií), a příležitost pro vás, zjistit zas o něco líp, co Aredhel poslouchá. (Proč o sobě neustále mluvím ve třetí osobě?) Přeji příjemný poslech.

Ano, opět velmi originální název. Tahle povídka může být volným pokračováním k povídce Potřetí , ale také nemusí, záleží jen na čtenáři.

Původně jsem nechtěla psát tento článek (a tváří v tvář všeobecnému mínění se mi chce stále méně), ale dala jsem slib jisté osobě, takže mi nezbývá, než to udělat. Takže, co si myslím o dlouho očekávaném posledním díle Hobita? Pozor, SPOILERY!!!

Tuhle povídku sem dávám JENOM PROTO, abych tu měla své výtvory kompletní. Jedná se o vánoční povídku o Éowyn, kterou jsem napsala pro úžasný projekt Vánoce ve Středozemi, takže si mě moc nevšímejte a pospěšte na Mittalmar , kde se odehrává hlavní program.

Jednou k tomu dojít muselo a dneska v noci se mi stejně nechce spát.