Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2018

Děti světla

Dnešní báseň je věnovaná Šárce (a byla pro ni i napsaná). Zveřejňuju se svolením. Děti světla Prošli jsme branou jitra, závojem snění, sem, kde pod chodidly, v prachu, našli jsme pevnou zem. Po ní teď můžem chodit, svěřit jí váhu svou - prastaré kosti země i náš strach unesou. I všechny naše chyby, i onu strašnou zář, která z hvězd nocí chladných padá nám na polštář. Zemí teď smíme chodit, ač stín nám zastřel zrak, na ty, co v srdcích máme, hledět, jak na zázrak. Zkřehlými prsty stírat ze slunce šedý prach, a na vzpomínku čekat, co spí nám na řasách. Je křehká - pláčem voní, však sílu hvězdy má; tak, že jsme děti světla, vzpomeň, až přijde tma.