Padesát tisíc let (povídka inspirovaná Silmarillionem)
Po dlouhém čase další kratší povídka z mého archivu. (Můj archiv je nevyčerpatelný, zvlášť pokud budu nadále zveřejňovat tímhle tempem. Což je fajn.) Tentokrát se jedná o jeden z těch známějších Tolkienových příběhů, ale komentář si nechám na Neklanovu radu až na konec. Padesát tisíc let Toho dne byly hvězdy obzvláště jasné. Nezvykle jasné. Ti, kdo mohli měřit čas pouze podle jejich běhu oblohou, si takových věcí všímali. Znepokojovalo ho to. Byly velmi, velmi krásné, ale proč zrovna dnes? Pokusil se uspořádat si myšlenky. Taky les tak zvláštně voněl, mechem, konvalinkami, pramenitou vodou a ještě něčím, co nedokázal pojmenovat. Věděl, že už se s tou vůní setkal, tam za Mořem, ve světle dvou krásných stromů, po kterém jeho srdce bolestivě toužilo. Jen ta vzpomínka mu dokázala vehnat slzy do očí. Brzy se tam vrátím, pomyslel si. Moře už není daleko a tam na ně budou čekat Páni Světa, aby je odvezli do blaženosti, která trvá navěky. Jen kdyby jeho zástup nebyl nejpomalejší ze všech. Jen