24. března: Frecův syn a Helmova dcera (povídka inspirovaná dodatky k Pánu prstenů)

Dneska byla témata jen dvě (!!!): Shakespearův citát (opět upravený) " Pardon's the word to all." a "dcera Helma Kladiva" z duchů textů 2.

Nastal čas podívat se do Rohanu.

---

Frecův syn a Helmova dcera

Když Freca, tlustý a nepříjemně páchnoucí česnekem, přijel do Edorasu, aby žádal její ruku pro svého syna Wulfa, Wassa se zhrozila a otřásla hnusem. Možná to byla samozřejmá samolibost toho muže, možná zvěsti o jeho vrchovecké krvi. Myšlenka na vdavky s jeho synem byla téměř nesnesitelná. Očima prosila svého otce, aby ji nedával.

Otec si všiml, samozřejmě. O pár dní později byl Freca mrtev a Wassa mohla opět volně dýchat.

Později, když se všechno rozpadlo a Rohan se ponořil do války, pochopila, co udělala. Kdyby se zapřela, nic z toho by se nemuselo stát… Tolik se toužila omluvit, ale nebylo komu.

Řinčení zbraní se neslo Meduseldem a všude kolem křičeli lidé. Běžela, stěží věděla kam. Pryč.

Jejího otce porazili u Želíze a zatlačili do hor, otcova sestra Hilda na poslední chvíli uprchla i se svým synem do Šeré Brázdy. Ona zůstala. Rohan byl zaplaven nepřáteli. Vrchovci přicházeli ze západu a od Anduiny útočili Východňané.

Byla to všechno její vina? Mohla zabránit tomu, že Wulf nyní stál se svými krvežíznivými bojovníky na prahu jejího domova?

Utíkala.

Dveře - a za nimi záchrana… Ale dveře byly rozraženy dokořán a divocí Vrchovci se valili dovnitř. (Královi muži museli být pobiti!) Vykřikla. Tam, na prahu, ležel její bratr. Nehýbal se. Země rudla krví. A nad ním, nad ním stál…

Tak Wassa poprvé spatřila toho, který mohl být jejím manželem.

Wulf. Měl divoký pohled v očích a krev na tváři, svíral sekyru a dýku. Byl mladší, než si představovala. Usmál se a vstoupil dovnitř.

Chtěla běžet ke svému bratrovi, ale nohy jí podklesly. Odpusť mi, pomyslela si. Je to moje vina, že se to stalo.

"Budeš si mě muset vzít," řekl jí Wulf. Seděl na otcově trůnu, jako by na to měl právo, jeho muži kolem něj. Klidnější a umytý vypadal téměř jako rohanský šlechtic. Rozptylovalo ji to.

"Zločince, jako jsi ty? Nikdy!" odvětila.

Rozesmál se a ten smích se zdál být opravdový. "Kdo by to řekl? Princezna má drápy a nebojí se seknout!" Vrchovci kolem pobaveně zamručeli. Wulfovi jiskřily oči, jako by se mu skutečně líbila. "Jdi si odpočinout, princezno, vím, že jsi vyčerpaná."

Wassa utekla ze síně, i když se snažila, aby to vypadalo jako taktický ústup.

Nevzal si ji.

Přišla zima, krutější a delší, než kdokoliv pamatoval, a vše zapadalo závějemi. Měsíce přicházely a odcházely a stále se nic nedělo. Často sňatkem hrozil, často o něm žertoval, když ji nutil jíst u svého stolu, ale nevztáhl na ni ruku.

Žila v nejistotě. Je Wulfovo rukojmí? Nebo něco jiného?

Někdy se přistihla, že se směje jeho žertům. Tehdy se nenáviděla.

Vyjížděl do bojů a šarvátek. Hlásku na západě stále obléhali jeho muži, snažili se ji vyhladovět. Vše trpělo pod sněhem.

Pak přišly zprávy o smrti jejího druhého bratra, a později i otce. O smrti ve sněhu. Vrchovci se krále Helma děsili i po jeho smrti.

Byla to její vina, věděla. To ona zahubila svoji rodinu. "Odpusťte mi," šeptala, když ji nikdo neslyšel.

Plakala. Wulf jí opatrně položil ruku na rameno. Udeřila ho do obličeje. (Byla dcerou svého otce.)

Dny míjely a sníh začal pomalu tát.

To poslední, co jí Wulf řekl, byla omluva.

"Odpusť mi," promluvil se sklopenou hlavou, "že jsem ti ublížil. Nemusíš si mě brát. Ale přemýšlej nad tím, co bude. Mysli na svůj lid. Možná toho jednou budeš schopná - odpustit mi." A plaše se usmál, na pohled náhle mnohem mladší než jindy.

Chtěla ho znovu udeřit, ale zadržela ruku. Měl pravdu.

Pak Wulf vyjel se svojí stráží na pláně a Fréaláf, Hildin syn, a jeho zoufalá družina z Šeré Brázdy, ho přepadli a zahubili - tam, kde Sněžná obtékala Edoras. Rohan opět patřil Rohirům.

Tehdy Wassa pochopila, že to nebyla ona, kdo dlužil druhým omluvu. Nebyla to její vina. To vědomí bylo jako vykoupení.

Ale pokud se už nikdy nevdala… to bylo jen její rozhodnutí. Nikdo se příliš neptal.

Poznámka: Wassa - snažila jsem se o nějaké anglosaské jméno. Díky internete.