26. března: Trpaslík a drak

Začínám být unavená, musím se nutit. A navíc mi blog vypověděl službu a povedlo se mi ho dokopat ke spolupráci až asi minutu po půlnoci, což mě štve víc, než by mělo...

Tak dneska zase básnička, žádný klenot, jen něco, co jsem ze sebe dostala.

Témata: "poustevník" (karta archetypů), Shakespearův citát "Why, I can smile and murder whiles I smile.", "Azaghâlova matka" (karta duchů textů 2) a citát zpěvačky Janelle Monáe "Bring wings to the weak and bring grace to the strong. May all evil stumble as it flies in the world."

---

Azaghâlovy matky se báseň dotýká spíš okrajově - říkala jsem si, že smutných matek už bylo letos víc než dost. Ne, dneska je to o souboji a o jakémsi vnitřním monologu jeho dvou účastníků.

Trpaslík a drak

Vím, ještě mnoho nezažil jsem během let svého žití -

snad proto mi dnes dovolili Anfauglith zpustošiti.

Vskutku, já mnohé odpíral si z rozkazu Temnot pána,

však dneska zářím, neskolí mě sebepřesnější rána,

a ohni mému rovno není, když nepřátele hubí,

prchají, mně se, spolu s sírou, strašný smích řine z huby.

Ani Aulëho trpaslíci - tváře jim kryjí masky -

nespatří znovu svoje matky a dlouhovousé krásky.

Jsem králem zmaru, otcem draků - vítězství dýmem voní,

vždyť dobře vím, šupinu žádnou moje zbroj neuroní.

Vím, viděl jsem již téměř všechno během let svého žití,

snad proto mi dnes osud dopřál draku se postaviti.

Neporazitelným se zdá být zlo z temnot na severu,

však co mu chybí? Křídla nemá - a sílu charakteru.

Snad máme kosti těžší žuly, lehká je duše smělá,

té obludě zmaru a trýzně nastavíme svá těla,

by klopýtla, by na pár minut strach znaly temné voje -

vždyť dávno matce své i ženě já dal jsem sbohem svoje.

A až smrt přijde, zrak mi ztemní, nebudu se bát stínu,

vydechnu, vbodnu svoji dýku drakovi pod šupinu.