Nimloth
Tak přeci jenom do konce dubna zvládnu ještě jeden článek... Tentokrát je to báseň o jedné méně známé Tolkienově postavě a o velké tragédii. Báseň je poměrně stará (2013), ale svého času byla jednou z mých nejoblíbenějších. To byly doby. (Taky to byla jedna z mála básní, která měla jako předobraz skutečného člověka, stejnou měrou jako fiktivní osobu.) Nimloth Ráno se zdobilo stříbrnou rosou, než jsi ji setřela chladnou nohou bosou, mlha ti svazuje kotníky bílé, v ztraceno utekla mrazivá chvíle. Někdo ti ustřihl pramínek vlasů, temný les pohltil pláč dětských hlasů, sníh čistě bílý již barví tvá krev, v vlasy ti zamotal les hrst svých plev. Krutý mráz ranní teď vytrh tě z snění, kde spadly tvé slzy, sníh v rosu se mění. Už konec je blízko, už v srdce ti prší, už moknou ti vlasy, již prší ti v duši. Krev na dlažbě tvrdé již zamrzá v led, kde teď je tvůj manžel, kde osud ho sved, kde teď jsou tvé děti - list suchý se třese a ticho je v duši a ticho je v lese. Tvé oči již zhasly a tvé vlas