Aredheliny povídky a básně

Venku je takové vedro, až mám pocit, že padnu vyčerpáním, ačkoliv jsem dnes neabsolvovala nic náročnějšího, než dvě cesty autobusem. Mým snem je usnout a neprobudit se, dokud venku nebude míň než 15 °C. Jako bych potřebovala připomenout, proč je léto tou nejnáročnější částí roku... No, tak si na konec června dáme aspoň trochu poezie. Za soumrak Zkoušeli jsme jít po obloze v bdění i v polodětských snách, bylo však strašné s hlavou v prázdnu chodidly šlapat po hvězdách. Zkoušeli jsme jít po hladině vodní, třpytivé jako smích, úzkost však o nás otřela se, připluvše z hlubin děsivých. Dlouho jsme chtěli najít cestu v místo, kam není možné jít: za soumrak, který každý večer dokáže nebe zapálit. Za soumrak, a tam odpočinout, zavřít oči, jen na chvíli, uhasit hvězdy, ohně lidí - než svět se k ránu nachýlí. Nevidět noc a zapomenout, jak chutná den, jak voní strach, bez stezek tam a stezek zpátky, jen ticho, tma a z komet prach. Zkoušeli jsme jít skutečností, v očích vše, co jsme prožili, za so

Od listopadu už nějaký čas uplynul a červen taky bude pomalu končit, nastala tedy chvíle na další díl "mé fyzikální série". Vzpomínáte ještě na šíleného fyzikáře, který nás nutil psát umělecká díla na ta nejdivnější témata. To druhé bylo extrémně výživné: Je kinetická teorie stavby látek platná i pro anděly? Zní to divně, ale myslím, že výsledná povídka není tak špatná... a čtenář ani vlastně nepotřebuje vědět, co to ta kinetická teorie je. O andělech Pootevřenými dveřmi se do temné chodby linul proužek světla a tančil po zaprášené podlaze. Mizerně svítící plynová lampička blikala a po stěnách malého pokoje tančily podivné stíny; prolínaly se a zase rozdělovaly. Dora se tiše připlížila k pootevřeným dveřím a opatrně nahlédla dovnitř. Mladík v poněkud omšelém, ale udržovaném obleku, s rozcuchanými vlasy a kruhy pod očima seděl za rozvrzaným stolem a cosi usilovně psal. Před ním ležela pečlivě vyrovnaná hromádka knih. Po podlaze přeběhla myš, ale mladík si jí nevšímal. Dora si