31. března: Růžino přání
Poslední březnový den je konečně za námi (a já budu moct odpočinout)!!!
Děkuji všem, kteří přestáli neustávající přísun nedozrálých povídek bez pointy, nebo s pointou příliš komplikovanou, poezie, kterou si po sobě autor přečetl tak jednou a nekončících seznamů jakýchsi pochybných témat. (Zvláštní uznání patří těm, kteří pochopili letošní systém - bez nápovědy!)
Já se vypsala pořádně, což byl účel. Teď na nic pár měsíců nesáhnu... (ale ne!)
A pokud se vám zdálo, že letošní ročník byl z nějakého důvodu plný nepojmenovaných žen a truchlících matek - viňte témata, která jsem dostávala! ;)
Závěrečná témata byla dvě: hobitka Růža Chaloupková a knižní titul "Crave".
Růžino přání
Snad mi to nemá za zlé, že bych si někdy přála,
aby se na tu cestu před lety nevydal,
býval tak sladce plachý, kraj znal jen pár mil kolem,
v očích mu sklíčka štěstí blyštěla, když se smál.
Teď když se na mě směje a po vlasech mě hladí,
vidím v nich velký smutek, do srdce vyrytý
ostrými hroty skály, po které musel kráčet,
ztrátou a beznadějí, černými kopyty.
Moc bych si přála, aby místo příběhů z dálek
vrátil se k povídačkám a písním hobitím,
zpíval je našim dětem, smál se a zapomenul,
jak chutná v ústech popel, jak duši tíží stín.
Vím, snad se nemám trápit, věcmi co už se staly,
často se zdá to dávno - jako pár temných chvil.
Jsem vděčná za to jaro, které mu v stopách raší,
a šťastná jsem, že vůbec se ke mně navrátil.
A když mu někdy smutek usedá na ramena
a vše jako by zšedlo, nahlíží oknem tma,
ač slzy stále cítím, vím - obstál ve své zkoušce
a než kdy předtím Sam můj jasnější oči má.
Zadávání témat bylo letos vážně vážně pochybné, takže obdivuju, že se někdo celý měsíc vydrží takhle trápit (asi na tom musí být i něco fakt dobrého, co ti přináší např. instantní radost po odkliknutí "publikovat" ve 23:59 nebo tak něco) a ještě k tomu vyplodit tolik silných, roztomilých, krásně smutných nebo jinak pozoruhodných literárních útvarů.
OdpovědětVymazatChehe chceš něco vědět? Pravá výzva ještě začne, pokud budeš chtít odpovědět na všechny komentáře, které jsme ti napsali, muhehe.
Má nejoblíbenější je letos opravdu "Nepřítel" ze 23. března.A dnešní báseň je mimochodem fakt krásná! Milá a upřímná, trochu šťastná a trochu smutná. Tak moc doufám, že se tady další příspěvek neobjeví až 1.3. za rok :)
Díky! :) :) Zadávání ani tak pochybné nebylo, to já si to ztěžovala nabráním příliš mnoho okruhů a odmítnutím se nějakých témat vzdát. ;) Radost mi na téhle výzvě vždycky přinášel hlavně pocit, že aspoň jeden měsíc v roce je můj blok pryč a já můžu psát, jako jsem psávala. Zbytek roku to příliš nejde. (Je hodně smutné, že odpovídám na komentář z roku 2019 a pořád je to pravda...) No, máš samozřejmě pravdu... nakonec to trvalo jenom šest let na všechny vaše úžasné komentáře odpovědět. :)
VymazatDíky moc a moc za všechnu podporu, kterou jsi mi za ty roky poskytla!!! (Preference "Nepřítele" mě nikdy nepřestane překvapovat, ale těší mě velice :))
Milá Aredhel, ráda bych Tě touto cestou pozdravila. Jmenuji se Anička a asi před třemi měsíci jsem objevila tyto Tvé stránky a začala jsem číst Tvé básně a povídky. Píšeš nejen hezky, ale s obrovským citem a úctou vůči Tolkienovi, čehož si nesmírně vážím.
OdpovědětVymazatChtěla bych Ti říct, že Tvá tvorba je krásná a velmi si jí cením. Postupně pročítám Tvůj archiv, jsou to malé poklady. Svým psaním přibližuješ příběhy těch, o nichž často víme jen to, že byli, známe jejich jméno jen z rodokmenů či z letopisů a zůstávali nám tak vzdálenými. Ty jim svým vyprávěním však vdechuješ život a tyto osoby jsou náhle blízké a drahé svými radostmi i žaly. Jejich příběhy, které vytváříš, se často silně dotknou mého srdce a já bych Ti za tento dar chtěla poděkovat. Asi nejvíce mě zasáhla povídka Snadnější cesta, příběh Arveduiho, jak jsi ho vytvořila, ve mně zanechal nesmazatelnou stopu.
Celý březen jsem nyní sledovala Tvé psaní a těšilo mě, kdykoliv jsem četla nové dílo. Budu se těšit i dál, až zase časem něco zveřejníš.
Srdečně zdraví Anička
Milá Aničko, v první řadě se chci opravdu moc omluvit, jak dlouho mi trvalo odpovědět na Tvůj krásný komentář. Šest let už není ničím omluvitelné ani vysvětlitelné, ale věř mi, že jsem na něj často myslela, zvlášť s každým dalším pozdravem od Tebe - vždycky, když jsem myslela na všechny čekající komentáře, vybavil se mi především ten Tvůj.
VymazatDěkuji! Děkuji mnohokrát za Tvoje krásná slova - všechno, co popisuješ, je přesně to, o co se při psaní snažím. Přibližovat příběhy, osudy, zamýšlet se nad těmi, kdo nejsou příliš známí a odhalovat nové perspektivy, pokud možno, co nejcitlivěji. A pokud ti můj náhled na Tolkienovy příběhy sedne, jsem velmi šťastná. :)
A jsem moc ráda, že zrovna Snadnější cesta zaujala - vzhledem k okolnostem do ní šlo hodně práce a přemýšlení. :)
Děkuju! Aredhel
Milá Aredhel,
Vymazatchci Ti jen říct, že se nemusíš omlouvat, že jsi mi na komentář odpověděla až po delší době, čas některých věcí prostě přichází později a vede k nim delší cesta (taky mi občas něco trvá, takže to dovedu dobře pochopit :-)
Stačí mi, když tě komentář třeba potěší - zasloužíš si to za to, že nám předkládáš svá krásná díla.
Zdraví Anička
[2]:: vydrž, jednou Ti odpoví- a nejspíš velmi nadšeně :)
OdpovědětVymazatTenhle komentář stárne jako zralé víno. :) Ale měla jsi pravdu. ;)
Vymazat[3]: Děkuji Ti za vzkaz:-) Já vydržím, nikam nechvátám:-) Měj se fajn.
OdpovědětVymazatTo ráda slyším. :) :)
VymazatČtu to dokola kolem a líbí se mi to. A čtu vyznání Bely Dobříškové a líbí se mi to neméně - to je fakt jak lidová písnička, myslím že přesně tak by hobiti skládali a rýmovali - nutí se tam nějaká melodie... (A ještě pro Aničku, co stále čeká na odpověď...
OdpovědětVymazatTřeba já doteď nedal vědět Irith, jestli přijedu na loňský TolkienCon. Na odpověď je trochu pozdě, ale přece- Zatím ne, snad časem...- A co se neodpovídající Aredhel týče, holt elfové mají jiné vnímání času =)
Díky moc, Drozde! :) Jsem ráda, že se obě hobití básničky povedly (Vyznání BD byl ještě mnohem větší experiment a o to víc mě to těší) a melodiím se rozhodně nebráním. ;)
VymazatTohle mě přivádí k myšlence: potkali jsme se někdy na nějakém Tolkienconu? Jsi jeden z mála, k jehož jménu nemám tvář...
Ach ten čas... je to tak, je to tak. Pořád nemůžu uvěřit, co je za rok. :O
[5]: : Kdykoliv si vzpomenu, připomenu jí, aby odpověděla ubohým komentujícím ;) Však on přijde den...
OdpovědětVymazatJe to tak. :)
Vymazat