31. března: Růžino přání

Poslední březnový den je konečně za námi (a já budu moct odpočinout)!!!

Děkuji všem, kteří přestáli neustávající přísun nedozrálých povídek bez pointy, nebo s pointou příliš komplikovanou, poezie, kterou si po sobě autor přečetl tak jednou a nekončících seznamů jakýchsi pochybných témat. (Zvláštní uznání patří těm, kteří pochopili letošní systém - bez nápovědy!)
Já se vypsala pořádně, což byl účel. Teď na nic pár měsíců nesáhnu... (ale ne!)
A pokud se vám zdálo, že letošní ročník byl z nějakého důvodu plný nepojmenovaných žen a truchlících matek - viňte témata, která jsem dostávala! ;)

Závěrečná témata byla dvě: hobitka Růža Chaloupková a knižní titul "Crave".
Poslední příležitost napsat básničku a aspoň trochu vyrovnat poměr...







Růžino přání
Snad mi to nemá za zlé, že bych si někdy přála,
aby se na tu cestu před lety nevydal,
býval tak sladce plachý, kraj znal jen pár mil kolem,
v očích mu sklíčka štěstí blyštěla, když se smál.

Teď když se na mě směje a po vlasech mě hladí,
vidím v nich velký smutek, do srdce vyrytý
ostrými hroty skály, po které musel kráčet,
ztrátou a beznadějí, černými kopyty.

Moc bych si přála, aby místo příběhů z dálek
vrátil se k povídačkám a písním hobitím,
zpíval je našim dětem, smál se a zapomenul,
jak chutná v ústech popel, jak duši tíží stín.

Vím, snad se nemám trápit, věcmi co už se staly,
často se zdá to dávno - jako pár temných chvil.
Jsem vděčná za to jaro, které mu v stopách raší,
a šťastná jsem, že vůbec se ke mně navrátil.

A když mu někdy smutek usedá na ramena
a vše jako by zšedlo, nahlíží oknem tma,
ač slzy stále cítím, vím - obstál ve své zkoušce
a než kdy předtím Sam můj jasnější oči má.

Komentáře

  1. Zadávání témat bylo letos vážně vážně pochybné, takže obdivuju, že se někdo celý měsíc vydrží takhle trápit (asi na tom musí být i něco fakt dobrého, co ti přináší např. instantní radost po odkliknutí "publikovat" ve 23:59 nebo tak něco) a ještě k tomu vyplodit tolik silných, roztomilých, krásně smutných nebo jinak pozoruhodných literárních útvarů.
    Chehe chceš něco vědět? Pravá výzva ještě začne, pokud budeš chtít odpovědět na všechny komentáře, které jsme ti napsali, muhehe.
    Má nejoblíbenější je letos opravdu "Nepřítel" ze 23. března.A dnešní báseň je mimochodem fakt krásná! Milá a upřímná, trochu šťastná a trochu smutná. Tak moc doufám, že se tady další příspěvek neobjeví až 1.3. za rok :)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Aredhel,    ráda bych Tě touto cestou pozdravila. Jmenuji se Anička a asi před třemi měsíci jsem objevila tyto Tvé stránky a začala jsem číst Tvé básně a povídky. Píšeš nejen hezky, ale s obrovským citem a úctou vůči Tolkienovi, čehož si nesmírně vážím.
        Chtěla bych Ti říct, že Tvá tvorba je krásná a velmi si jí cením. Postupně pročítám Tvůj archiv, jsou to malé poklady. Svým psaním přibližuješ příběhy těch, o nichž často víme jen to, že byli, známe jejich jméno jen z rodokmenů či z letopisů a zůstávali nám tak vzdálenými. Ty jim svým vyprávěním však vdechuješ život a tyto osoby jsou náhle blízké a drahé svými radostmi i žaly. Jejich příběhy, které vytváříš, se často silně dotknou mého srdce a já bych Ti za tento dar chtěla poděkovat. Asi nejvíce mě zasáhla povídka Snadnější cesta, příběh Arveduiho, jak jsi ho vytvořila, ve mně zanechal nesmazatelnou stopu.
        Celý březen jsem nyní sledovala Tvé psaní a těšilo mě, kdykoliv jsem četla nové dílo. Budu se těšit i dál, až zase časem něco zveřejníš.
                                            Srdečně zdraví Anička

    OdpovědětVymazat
  3. [2]:: vydrž, jednou Ti odpoví- a nejspíš velmi nadšeně :)

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Děkuji Ti za vzkaz:-) Já vydržím, nikam nechvátám:-) Měj se fajn.

    OdpovědětVymazat
  5. Čtu to dokola kolem a líbí se mi to. A čtu vyznání Bely Dobříškové a líbí se mi to neméně - to je fakt jak lidová písnička, myslím že přesně tak by hobiti skládali a rýmovali - nutí se tam nějaká melodie... (A ještě pro Aničku, co stále čeká na odpověď...
    Třeba já doteď nedal vědět Irith, jestli přijedu na loňský TolkienCon. Na odpověď je trochu pozdě, ale přece- Zatím ne, snad časem...- A co se neodpovídající Aredhel týče, holt elfové mají jiné vnímání času =)

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: : Kdykoliv si vzpomenu, připomenu jí, aby odpověděla ubohým komentujícím ;) Však on přijde den...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Usínání

Hvězdy Helcaraxë (povídka inspirovaná Silmarillionem)

Malenka