21. března: Vyznání Bely Dobříškové

Dneska jenom básnička. Ani ne báseň.

Lehká, jednoduchá, hobití.

Témata byla tři: "Bela Křepelková" z karty hobitek, knižní titul "Send My Roots Rain" a emoce "chtíč".

---

Vyznání Bely Dobříškové

Já nechci mnoho od žití - jen toho, co k nám chodí,

jen prostinkého hobita odněkud od Povodí.

Jen toho, co mi pod okny ráno sedá a píská -

já po něm házím ořechy, než vyprázdní se líska.

Však kdyby zavčas nepřišel - to by mě zabolelo,

a asi bych se mračila, než zlíbal by mi čelo;

sama jsem jako zahrada bez deště - smutná, pustá,

tak ptám se mraků bouřkových, kdy políbí i ústa?

Kdy dorazí k nám zahradník, skrz zkoušky, nepohodu,

plaše se na mě usměje, mým kořenům dá vodu?

Myslím, že ani nepozná, jak kolem léta letí,

nechám si ho už napořád - a s ním našich šest dětí.