9. března: Píseň trpasličí matky

Konečně zase báseň, už bylo na čase. Ne, že bych na ni byla nějak zvlášť pyšná...

Téma dnes bylo poprvé od prvního března jen jedno: "Narviho matka" z karty duchů textů 2.

Píseň trpasličí matky

Zrodili jsme se z křemene,

v němž Mahal plamen uschoval,

to aby nikdy nezhasl

a v našich srdcích dýmal dál.

Aby nám výhně roztápěl,

kov s kovem sléval; dětem svým

na cestu stíny rozžehnem

světla tím srdcem křemenným.

Zrodili jsme se z mramoru,

pro krásu byli stvořeni:

ostatním dávat zázraky,

sami být země koření.

Možná tě čeká stříbra svit -

zřím dveře, vedou do temnot,

přesto je zvolíš raději,

než kovat ostrý meče hrot.

Zřím dveře, stříbrem zdobené,

přátelství, jaké neznal svět,

vždyť jen ty kosti z mramoru

elfovi mohou rozumět.

Zrodili jsme se z čediče

a ač ti přeji, synu můj,

abys směl v míru žít své dny,

nic není stálé, pamatuj.

Až zlo se vrátí, a s ním smrt,

a u dveří ti bude stát,

ty dveře zavři, kladivo

u výhně musíš zanechat,

sekeru sevřít, bojovat -

ač po válce jsi netoužil.

Však, dítě, vždycky pamatuj:

s krví nám čedič teče z žil.

Zrodili jsme se z kamene,

kam, až čas přijde, půjdem spát,

a jen ty dveře stříbrné

na chvíli budou vzpomínat.