O snech a vlnách
Prázdniny skončily. Ano, sice mi ještě do začátku školy zbývá necelý měsíc, ale, co si budu namlouvat, tyhle prázdniny jsou už definitivně za mnou, a s nimi i poslední šťastné chvíle, aspoň na hodně dlouhou dobu. Naštěstí ze vzpomínek se dá žít poměrně dlouho a já jsem jich o prázdninách pár nasbírala. Tohle je jedna z nich. Věděli jste, že Německo má moře? Hmm, jasně, že věděli. Ale víte, jak strašně krásné je? O snech a vlnách Stála po kotníky v příboji a snila. Snila o chladu v létě, o šedých vodách a modro-šedém obzoru, o větrných mlýnech postavených daleko v moři. Byla zima i vedro. Slunce bezostyšně připalovalo, ale ona se přesto zimničně chvěla ve větru, který přicházel ze severu od bezbřehého moře, ze vzdálené Skandinávie. (Později bude v bolestech proklínat slunce i vítr za to, co napáchaly na jejích zádech, ale nyní je jí příjemné, že kvůli větru slunce necítí, a že moře není to teplé kafe, které zná z Chorvatska, ale chladné a kousavě divoké, ačkoliv její sestra říkala, že o