Dialog č. 2: Píseň modrých síní
Pamatujete si ještě na Dialogy ? Skoro před rokem (před rokem??? to si ze mě blog asi střílí...) jsem zveřejnila první a slíbila jsem, že budou následovat další. Nicméně pak do toho vlezl březnový projekt, prázdniny, naprosto neproduktivní nic nedělání a podobné věci. Takže cítím v kostech, že po jedenácti měsících nastal čas na Dialog č. 2. Kdo s kým rozmlouvá opět nechám na vašem uhodnutí, ale není to těžké... Dialog č. 2 Píseň modrých síní 1. hlas (on): Ticho je život. Ticho je řeka, znavené duše hledají v něm klid; tiché tvé oči, tiché tvé srdce. Oděj se v tělo, krásu chci zřít. Za modrou síní všechno je ve tmě, všechno je v dálce, však s rukou jemnou pod hory vidím, v nejhlubší jámy, tváře všech Dětí, stojíš-li se mnou. Můj ostrý zrak protrhne stíny, přemůže mlhu všech duší na scestí, odhalí skryté zlo i všechny tváře, co k nebi vzhlížejí, staženy bolestí. 2. hlas (ona): Světlo je život, vše po čem touží ti, kteří slepě bloudí tmou, a v modrých síních hlasy všech slyším, svíráš-li