Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2019

Lidské slzy

V únoru bude článek bohužel jenom jeden. (Au, au, omlouvám se svým třem pravidelným čtenářům, ale vydržela jsem to pět měsíců, než jsem trochu slevila!) Mám k tomu i důvody! 1. Únor je krátký. Vždycky byl. 2. Únor už je skoro pryč (což rozhodně není moje chyba!). 3. Brzy bude březen! A mí tři čtenáři určitě vědí, co březen znamená. Nevím, kolik toho letos zvládnu napsat a zveřejnit (styl hry se zase změnil), ale určitě plánuju víc než tři články. A letos se na to i těším! Ale teď už dnešní báseň, opět pár let stará, ale podle mého vnímání pořád relativně nedávná. Ostatně relevantní je pořád, někdy víc než jindy. Lidské slzy V světle i stínu, v měsíční záři, modrému nebi, narudlé zemi, závějí listů, citů a tváří tančíme tanec s bytostmi všemi. Tančíme sami, tančíme spolu, tančíme lehce a v očích slzy: sklouzly zpod víček po tvářích dolů, na smutek pozdě, na radost brzy. Jasnější hvězdy jsou slzy lidí, jasnější slunce jsou slzy ptačí, vždyť nejsme sami, kdo nebe vidí, sami, kdo žijí, sam