Aredheliny povídky a básně

Podzim nám pomalu (nebo spíš docela rychle) končí, a tak je čas ještě na jednu podzimní báseň. Tentokrát jsem si trochu zaexperimentovala...

Možná jste se už někdy podivovali, že navzdory mé přezdívce se v žádné mojí povídce ještě neobjevila postava jménem Aredhel. Nebo ne? No, v té dnešní se taky neobjeví (ha ha), nicméně tentokrát k tomu mnoho nezbývalo, jak určitě záhy pochopíte. Ačkoliv totiž moje představa o Aredhel zůstane ještě nějaký čas skryta, tato povídka je utkaná právě kolem ní a jejího příběhu. Povídka je tentokrát trochu kratší, než u mě bývá zvykem, ale zato jsem si neskutečně užila její psaní. Ale nebojte, příští povídkou (ode dneška za dvě stě let, známe svoje elfy) vám to bohatě vynahradím!