Aredheliny povídky a básně

 Opět je tu březen a s ním ten čas roku, kdy se Aredhel učí znovu psát. Letos to začíná poněkud neslavně (psát jednou za rok očividně není dostatečné), ale začíná - a s tím i šance pro případné zájemce, kteří by si chtěli něco přát. Nic neslibuji, ale vynasnažím se...

 Něco nového, ze začátku února.

 Strašlivě dlouho se tu nic neobjevilo... Wow. :O Aby to nebyl nějaký nehezký rekord! Dnešní básnička už je pár let stará, ale rozhodně nepatří k těm "prastarým" S trochou nadsázky by se dala označit za aktuální. Vyhrabala jsem ji z archivu na přání Pomněnky, tak snad se bude líbit! Malé znovushledání s milovaným.

Poslední březnová povídka je zdaleka nejdelší. Jsem docela hrdá, že jsem ještě jednu stihla...

 Letos bylo jen jediné přání na básničku, a tak by mě mrzelo, kdybych toho nevyužila – Pomněnka si přála báseň na téma různých podob/druhů ticha. Je to experimentální... a z pohledu postavy, za kterou jsem se do dneška mluvit neodvážila...

 Dnešní povídka je pro Aničku, která si přála něco o Tilionovi a Arien.  Vždycky je zábava snažit se psát z pohledu Ainur...

 Dnešní povídka je pro Tani. (Bohužel zveřejněná o den později, než byla napsaná.)

 Je opět březen a s ním příležitost si ode mě přát nějakou povídku nebo básničku. Neslibuji zaručené splnění všech přání, ale určitě to zkuste, uvidím na kolik počinů budu mít letos sílu. První letošní povídka je pro Pomněnku, která si přála "Galadriel jako maminku/babičku/tchýni". Připravte se na smutek, jak jinak.

Dnešní báseň je opět z těch nedávných, vznikla v létě, když jsem se o víkendech vracívala z plnění jistých povinností a celé to mělo velmi neskutečný nádech...