Aredheliny povídky a básně

 Posledním letošním březnovým příspěvkem je krátká povídečka pro Tani, která si (velmi tematicky) přála "Doriath, nebo něco s nějakým smutkem dam/královnou". Stihla jsem to!!!

 Předposlední den března, poslední báseň... Uvidíme co a zda ze sebe vyplodím zítra.

 Konečně báseň! Dneska na přání Tani, která si řekla o "tajemnou, smutnou podzimní báseň, plnou mlh nad vodou a chladu" a prý, že si s tím mám dělat, co chci. Dovolila jsem si tedy vzpomenout na jeden zapomenutý kout Středozemě a jeho zapomenuté obyvatelstvo.

 Opět zveřejňuju o den později, opět je na vině nedostupný internet. Za dnešní téma děkuju Aničce, která mi poskytla citát z Chaty v Jezerní kotlině od Jaroslava Foglara: „Nechť srdce naše v bratrství se spojí a cesty nic zlého nezkříží a nerozdvojí. To si slibujeme, to si slibujeme!“

 Za dnešní téma vděčím Šárce, která si přála "jakékoliv zpracování Příběhu Adanel".

 Opět nastal ten čas roku, kdy Aredhel píše - březen. A i letos vybírám témata a podněty březnových výtvorů z přání svých čtenářů. Takže pokud mám nějaké čtenáře a některý z nich si přeje zkusit štěstí, je ideální čas si něco přát. První letošní téma jsem dostala od Pomněnky, povídka je tedy pro ni a moc jí tímto děkuji!  A ano, nadpis hlásá "5. března" a dnes je 6. března - povídka byla skutečně napsaná už včera, ale nepřítomnost internetu mi zabránila publikovat. Téma byl úryvek básně Sloky od Jiřího Wolkera (přiznávám, svévolně jsem si ze zadaného tématu vybrala, co se mi líbilo...): Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen, tím, čím chceš vítězit, - sám nebuď poražen   a přemoz bolest svou a nepřežvykuj ji, bys stále v boji byl a nikdy po boji.   Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé, jen bílým obkladem ti bude na čele   a z věží hodiny se s ptáky rozletí. Neb bolest přemoci je víc než trpěti. Děj veškerý žádný, psychologie 100 %. Srdc...

 Opět se vynořuji ze svého zimního spánku, abych svým několika věrným čtenářům představila (vnutila) jeden z mých náhodných zájmů, který jsem si nedávno připomněla při své přednášce drahému Mittalmaru. Aztékové mě fascinují už od dětství a máloco víc než hlavní město Aztécké říše, Tenochtitlan, kterému se v té době ve Starém světě nemohlo žádné město rovnat... Báseň je stará asi dva roky, vytvořená ve chvíli melancholie nad tím, co krásného bylo nenávratně zničeno...

Nejspíš poslední letošní březnový příspěvek.

Po letech se opět vracíme k podivným, podivným perspektivám... Krátká povídka na téma od Šárky (děkuju!) - cokoliv ohledně Jara Ardy. (Všem biologům se omlouvám za případné nesmysly.)

 Za dnešní téma "Everything that is not us" opět děkuju Tani. Dneska krátká povídka....