30. března: Vody Valinoru
Předposlední den března, poslední báseň... Uvidíme co a zda ze sebe vyplodím zítra.
Básnička opět na přání Pomněnky, mezi jejímiž mnoha navrženými tématy byla i "báseň věnovaná Ulmovi".
Ulmo stojí tak trochu mezi dvěma světy - mezi štěstím Valinoru a, jako nejvíc "starající se" z Valar, utrpením Středozemě. Patří mu všechny vody - a tak si těžko nevšimnout toho kontrastu. Možná je báseň víc o vodě, než Ulmovi... ale on mezi nimi asi není velký rozdíl...
Rozhodně se nejedná o žádné veledílo, ale aspoň něco ze mě ještě káplo. :)
Vody Valinoru
Tiše… tiše…
sbírají se kapky
a studí… studí
nekonečný svah
(Pelóri v ranním slunci skví se,
zelené zemi uklání se)
… a kapky pláčou
v chladných bystřinách.
Tiše… TIŠE…
šumí hlínou řeka –
a samu sebe věrně ukládá…
(radostná světla na peřeji
o živém dešti vyprávějí)
… hlubinám země
snad se pouze zdá.
TIŠE… tiše…
slyšíš ptáků hlasy?
nemluvně horské…
dcero jarních vod?
(v hlubinách skály zachycená,
zeminou černou nasycená)
… radosti tvojí
křičí v doprovod.
TIŠE… TIŠE…
hučí velké moře…
a kapka s kapkou
prsty proplete…
(ty vody slané smutek tají –
též jiné břehy omývají,
nešťastné, temné
krví prokleté...)
Wow! Tak toto je mega! Moc se mi to líbí!
OdpovědětVymazatSouhlasím s panem Lanem :) Líbí se mi použití Capslocku pro efekt dynamiky, funguje to! :) A je to hrozně výstižné. Na jednom norském nocovišti, když jsme byly s Aegeri, hřměl jen kousek od nás vodopád, a přesto jsme se v noci vyspaly královsky. Voda umí burácet tiše. Aspoň do doby, než se ji člověk snaží překřičet. :)) "nemluvně horské", kník, to je krásné! A poslední sloka je korunou. Krásná, jemná připomínka Ulmova živlu.
OdpovědětVymazat