31. března: Tři královny (povídka inspirovaná Silmarillionem)

 Posledním letošním březnovým příspěvkem je krátká povídečka pro Tani, která si (velmi tematicky) přála "Doriath, nebo něco s nějakým smutkem dam/královnou". Stihla jsem to!!!

Tři královny

Kdysi dávno, ve světě pod hvězdami, v nekonečných třech věcích Melkorova uvěznění, patřil Královně celý Beleriand. Hranice ho nepoutaly.

Pláně a hvozdy a volně pádící řeky. Tisíce nočních ptáků a kmenů spících stromů. Vše přikryté temnou oblohou posetou vzdálenými světly. 

Byl to jednodušší a volnější svět než ten příštích věků (ač nikdy ne zcela bezpečný).

První Královnou byla Melyanna. Milovala volnost a rozlehlost Beleriandu, milovala dýchat chladný vzduch, jenž nikdy nepoznal sluneční paprsky.

Nebylo žádného vězení, které by ji dokázalo udržet – jen vězení její vůle.

Kdysi dávno, ve dnech Prvního věku, byl Doriath rozlehlý a krásný. Kmeny buků byly jako šedé sloupoví a prastará píseň šuměla mezi listím. Zavřený cizím očím a chráněný před hladovými zuby smrti. Kvetl životem.

Druhou Královnou byla Nimloth. Neznala už volnost nezkroceného Beleriandu a nevládla mocnými čarami, ale milovala, když s jarem rašily mezi stromy první sasanky a země voněla bahnem a probouzením.

Doriath byl říší života, a tak si snad zasloužil Královnu milující život.

Kdysi byl Doriath.

Vypráví se, že byl krásný, drahokam nespoutaného Beleriandu. Kdysi chodili Sindar od hor až k Moři a byli šťastní. Kdysi seděl na trůnu v Menegrothu král s Královnou a jejich lid je miloval.

Proč však všechna ta přídavná jména? Kdysi byl Doriath, stačí říct…

Třetí Královna byla Elwing.

Nikdo nemiloval Doriath tak úpěnlivě jako ona.

Nebylo žádné vězení, které by dokázalo zadržet Melian – jen vězení její vůle. A tak to musela být ona, kdo chodil od kamene ke kameni,  od pramene k prameni, od kmene ke kmeni, doprovázena jen osmi světovými větry a písní, těžkou a křehkou jako základy země, splétajíc sama sobě z moci, krve a lásky vězení.

Doriath byl říší života a zasloužil si Nimloth milující život. Muselo to tak být. Vždyť někdo musel zasít zjara sasanky na dosud čerstvých hrobech.

Nikdo nemiloval Doriath tak úpěnlivě jako Elwing, ač si stěží dokázala vybavit třeba jen matné obrysy. Musí to tak být. Jak jinak než neexistující vzpomínkou milovat neexistující zemi? A tak třetí Královna sedí u okna nad mořem a vzpomíná na říši, které nikdy nevládla.