3. března: Vůle

 Opět je tu březen a s ním ten čas roku, kdy se Aredhel učí znovu psát. Letos to začíná poněkud neslavně (psát jednou za rok očividně není dostatečné), ale začíná - a s tím i šance pro případné zájemce, kteří by si chtěli něco přát. Nic neslibuji, ale vynasnažím se...

První téma se mi letos sešlo ze dvou směrů - Tani i Pomněnka si přáli něco o Sauronovi na konci Prvního/začátku Druhého věku. Výsledkem je první letošní básnička, dosti netradičně ze Sauronovy perspektivy. Inspirací mi byla především Tolkienova úvaha o Sauronovi a Morgothovi v Myths Transformed (v Morgothově prstenu, desátém dílu HOME) – určitě doporučuji.

Vůle

Vidím svět...

chaos obrazů, myšlenek a hlasů,

nesčetně jisker žití, vdechů a výdechů...

...a každý chce být slyšet, a každý chce být slyšen...

jak zbytečnosti hudba – jak chorál výsměchu,

jak dítě zanechané napospas zvůli svojí,

jak klubko hadů, co si hryzají ocasy –

jen sebe každý slyší, jen sebe každý chápe,

a svět je změtí zmaru – bez řádu, bez krásy.

Však stačilo by pouze nit.. dvě... tři... popotáhnout

a ze změti by povstal vznešený teorém,

krásný jak hvězdné prázdno, žár, v němž se štěpí jsoucno:

svět nespoutaný strachem a vůle obzorem.

Je příliš malých vůlí po Ardě rozeseto

a každá z nich si troufá Zlu s Dobrem rozumět,

však přetaveny v Jednu – Vizi a Potenciál –

zlo s dobrem v jedno splynou a větším bude svět.

Krásný jak hvězdné prázdno, žár, v němž se štěpí jsoucno,

svět vidím – zhoubný chaos nahradil cíle řád,

co bylo bezvýznamné, co bylo bez užitku

teď axiomu moci učí se naslouchat.