Vzpomínce

 Strašlivě dlouho se tu nic neobjevilo... Wow. :O Aby to nebyl nějaký nehezký rekord!

Dnešní básnička už je pár let stará, ale rozhodně nepatří k těm "prastarým" S trochou nadsázky by se dala označit za aktuální. Vyhrabala jsem ji z archivu na přání Pomněnky, tak snad se bude líbit!

Malé znovushledání s milovaným.

Vzpomínce

Vzpomínko, máš trny na podrážkách

a blankyt nebe v očích a listí nad čelem,

a jako jemným cukrem kůži máš posypanou

hvězdami, jež sčítáme v toužení nesmělém.

Přišla jsi – a přišla jsi jak člověk,

jak místo milované, dnes téměř nadosah,

nebo jsi možná přišla jak podzimní den krásný,

jak slunce podvečerní v stromových rozsochách.

Kdyby šlachy v mé ruce byly strunami harfy,

snad složila bych píseň o našem setkání:

jak hledaly jsme hvězdy, a o studeném větru,

o křehkém ostružiní, jímž v les jsme vetkaní,

o kraji, světel plném, modravém za soumraku,

o domu, jehož duše téměř se nemění;

a pro ta setkávání, dotyky, známá místa...

téměř jsem zapomněla na naše loučení.