Obleva

 Něco nového, ze začátku února.

Obleva

Dnes přišla změna; k lepšímu! – řeknou

ti, co z chladu maj' strach,

vzduch teplejší je, vlídněji leží

na rtech v z mrazu prasklinách.

Zmizela krásná samota bílá,

posvátný chladu třpyt –

a zem už měkne, tulivá, vlhká,

touží se obnovit.

Potoky jež již nelze překročit –

ztratila bych se v nich,

kaluže, co nemožné přeskočit –

vzpomínka na mráz a sníh.

Skapává voda, z okapů, z větví,

ty strhne mocí svou,

kdo nepřimrzli k podložní skále

stálostí ledovou.

V noci jsem měla na řasách vločky

a s ránem voda z nich

přes tvář mi stekla, kreslila květy

na botách blátivých.

Pojď, řekne země, za stružkou vody,

já však zůstanu stát,

skrz tanec sněhu v přešlých dnech zimy

cítím se zamrzat.