28. března: Pouštní zaříkání

 Dnešní básnička je opět pro Tani - přání byl Harad.

Musím přiznat, že jsem to myšlenkově trochu překombinovala, zvlášť když pak vznikla taková pitomost...

Vycházela jsem opět z HoME, z dvanáctého dílu The Peoples of Middle-earth, kde je tato velmi zajímavá, a velmi pozdní pasáž o Modrých čarodějích:

"But the other two Istari were sent for a different purpose. Morinehtar and Romestamo. Darkness-slayer and East-helper. Their task was to circumvent Sauron: to bring help to the few tribes of Men that had rebelled from Melkor-worship, to stir up rebellion ... and after his first fall to search out his hiding (in which they failed) and to cause [? dissension and disarray] among the dark East ... They must have had very great influence on the history of the Second Age and Third Age in weakening and dis- arraying the forces of East ... who would both in the Second Age and Third Age otherwise have ... outnumbered the West."

To je poměrně rozdílný pohled na Modré čaroděje, než je zvykem. 

Přijde mi logické, že zatímco "East-helper" se vydal na východ, do Rhûnu, "Darness-slayer" si vzal na starosti Harad. Podařilo se jim skutečně nějaké lidské pokolení odvrátit od Saurona? Kolik a jak? A  hlavně, jak by pak takoví Haraďané uvažovali, jak by se lišili od svých příbuzných, jak by rozuměli Temnému pánu a jak by pamatovali Morinehtara?

Básnička je pokusem o jakousi říkanku jednoho takového haradského kmene, nebo možná rozpočítadlo pro děti, nebo snad dobré kouzlo, zamlžené staletími. 

Pouštní zaříkání

Tam a zpět, tam a zpět...

jak vítr pouští vane,

jsou v písku pochované

stopy a prameny;

sluneční plameny

v poutech svých drží svět.

Tam a zpět, tam a zpět...

jdou po kamení stíny,

staré křivdy i viny,

vzestupy s jejich pády

pod jařmem slunce vlády –

umíš je nazpaměť.

Tam a zpět, tam a zpět...

často ti slibovali,

čeho se sami báli:

vždyť z dlaní Temnot pána

skapává voda slaná

– však nesmíš nevědět!

Noci chlad, výheň dne

odkryté kosti bělí,

jak dušemi, tak těly

platí ti, kdo se klaní,

vodu pijí z těch dlaní,

z propasti bezedné.

Tam, ne zpět, plyne čas...

plamenů modrých blesky

– a křehké v písku stezky,

stopy a prameny...

modravé plameny...

jdi! nežli zmizí zas...

Žití žár, smrti chlad,

plamenné slunce vstane,

jak z bronzu vytepané,

krutější člověka,

přísaha odvěká

– dnes, zítra... napořád.

Tam a zpět...

noc a den...

napořád...

v noci ať studí tě hvězdy,

ve dne nech pískem se hřát.