Aredheliny povídky a básně

Trochu opožděně přidávám jednu báseň z prázdnin o tom, co necháváme za sebou. Báseň je inspirovaná dojmy z chalupy, kam jsem často v létě jezdila, když jsem byla malá. Teď už se o ni nemá kdo starat, takže si ji uzurpuje prach, pavučiny a hmyz. A slunce. Protože ta zlatá atmosféra je pořád stejná.

Další, v pořadí třetí Silmarillionem inspirovaná povídka, kterou některým už několik dní slibuji. Ani tentokrát nepůjde o nic veselého, což snad bude všem jasné hned po první větě. Nemusíte se ale bát: snažila jsem se napsat povídku tak, abych sama sobě nepřivodila depresi. Omlouvám se za neskutečnou pomalost, se kterou přepisuji své povídky do počítače (všechno totiž zásadně píši v ruce), ale snažím se, aby ve zveřejněné verzi bylo minimum pravopisných chyb a pokud možno žádné překlepy.

Dneska brzy ráno jsem se vrátila z týden a půl dlouhé výpravy do rumunských hor. Navzdory mému očekávání mě nesežral ani medvěd ani vlk, nespadla jsem ze skály, neumřela jsem hlady, neztratila jsem se nenávratně v mlze... Dokonce i zpáteční vlak jsme stihli. Všem, kteří nikdy v Karpatech nebyli, doporučuji tam co nejdřív zajet a neděsit se špatného (ale i přehnaně dobrého) počasí, psů, ovcí, divoké zvěře, nefungujících linek a hlavně časového posunu, na který vás ČD neupozorní, takže vám ujede životně důležitý spoj... Karpatská bouře a Les duchů jsou dvě krátké povídky o naší cestě, časově na sebe nenavazující, které jsem sepsala ve zpožděném vlaku z Caransebese do Budapešti.

Nepříliš dlouhá povídka, nesouvisející s Tolkienem.

Článek, který nemá naprosto nic společného s poezií nebo prózou. Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, kdo je můj nejoblíbenější, Tolkienem inspirovaný umělec a zjistila jsem, že kandidátů je až nezdravě moc. Přesto jsem se rozhodla, podělit se s vámi o jejich úžasné výtvory, protože některé jsou skutečně dechberoucí. (Takže se připravte na to, že tohle bude HODNĚ dlouhý článek. Ale nebojte se- minimum textu.)

Stará, prastará báseň. Tuším, že rok vzniku je 2010 nebo možná dokonce 2009. Téma je ovšem stále aktuální: Zklamání.

Další povídka, tentokrát spíš o tom, co v Silmarillionu napsáno není, ale co se přesto stát muselo.

Jedna z mých starších básní, inspirovaných Silmarillionem. Amon Uilos, Taniquetil, Oiolossë, Arfanyarassë, Elerrína- to všechno jsou jména Bílé hory, na které "nekonečně vládne Starší král" se svojí královnou. Vládnou světu.

Moje první Silmarillionem inspirovaná povídka.

Jsem Aredhel, noldorská elfka, hrdá, tvrdohlavá a samotářská. Samotářská hlavně proto, že elfů (noldorských i jiných) běhá po světě zoufale málo.