Vzpomínka na slunce a prach
Trochu opožděně přidávám jednu báseň z prázdnin o tom, co necháváme za sebou.
Báseň je inspirovaná dojmy z chalupy, kam jsem často v létě jezdila, když jsem byla malá. Teď už se o ni nemá kdo starat, takže si ji uzurpuje prach, pavučiny a hmyz. A slunce.
Vzpomínka na slunce a prach
Dům starý, dlouho prázdný snad,
kde sny jsou cítit po hvězdách
a zbytcích slunce v dětských hrách,
ze kterých dnes už zbyl jen prach.
Tam sladká léta živí stín,
změť z dívčích vlasů pavučin,
ovoce shnilé na větvích,
pavouci mrtví v sítích svých.
Vůně, co za dne zahání
do stínů křídla sršání,
však navečer, když zem jde spát,
z ní chodí hnědé můry sát.
Můry lehčí než dětský dech,
s zlou kresbou lebky na zádech,
ty, jejichž křídel tichý šum
dospívat dává dětským snům.
Je kletbou sám v tom domě dlet
a s šedým prachem rozprávět;
snad v zlaté trávě má svou skrýš
to dětství, co už nevlastníš.
Ach, ač jsem nikdy básním nerozuměla, tohle je táááák krásné. Ten poslední rým mě naprosto okouzlil. Nemám slov.
OdpovědětVymazatÚžasné. Nejpoutavější je asi druhá sloka, je taková tamná, ale ne úplně zlá a to se mi líbí. Jinak je to moc pěkně napsané, gratuluji.
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji!!!! Pochvala od hobita mě vždycky nesmírně potěší a zvlášť takováhle pochvala! Jsem tak ráda, že se ti to líbí...[2]: Díky! Ta druhá sloka mimo jiné naráží na nesměrné množství pavouků, které jsem musela zlikvidovat. Docela dost jich už nebylo naživu. A taky na nesklizená jablka z cca dvanácti ovocných stromů. :-)
OdpovědětVymazatJak mám jenom napsat komentář k něčemu tak krásnému? Jak mám napsat komentář o tom, jak neumím napsat komentář? :)
OdpovědětVymazatKrásná báseň se zajímavými obraty potěšila na duši, i když je smutně laděná. Asi každý z nás zná nějaké místo, které bylo součástí jeho dětství, ale s časem se změnilo a zpustlo.
Tvou báseň bych viděla v nějaké básnické sbírce, které se, doufám, brzy dočkáme :)
[4]: Děkuji, děkuji, děkuji!!! Ani nevíš, jak jsem ráda, že se ti to líbí!
OdpovědětVymazatTaky bych ráda viděla nějakou moji sbírku, ale bojím se, že k tomu nikdy nedojde. Nejenže jsem málo průrazná, ale hlavně: jakou šanci má amatér, jako já?
Jak bylo v Norsku, mimochodem?
Mohla bych to recitovat v Češtině? :) Dostali jsme za úkol naučit se básničku a mně se dosud žádná moc nezdála, nebo byla moc dlouhá. :D
OdpovědětVymazat!!!
OdpovědětVymazatPrávě jsi mi doslova vyrazila dech!
OMG, rozhodně ano!!! (Za ten infantilní výlev se omlouvám, ale právě teď ho musím použít.)
Nedovedeš si představit, jakou radost právě teď cítím a jak jsem poctěna!
Jenom nevím, jestli nemusíte uvádět jméno autora...
(Pokud se pro to rozhodneš, určitě napiš, jak to dopadlo. :-))
Je opravdu skvělá. Doslova mi vyrazila dech. Ač tvoje povídky mají dost vysokou úroveň, tohle je nejspíš to nejlepší z poezie, co jsem v nedávné době četl. Považuješ se spíš za básnířku, nebo spisovatelku?PS: Ta předposlední sloka je jednoduše SKVĚLÁ!
OdpovědětVymazat[8]: Doteď mě nemohly napadnout vhodná slova, tak to ber tak, že souhlasně přikyvuji Jeremiášovi. :)
OdpovědětVymazat[8]: Děkuji, děkuji mnohokrát! Jsem neskutečně potěšená, že si to myslíš, něco takového jsem ještě doopravdy neslyšela! Jinak, k tvé otázce: považuji se spíš za básnířku, ale není to stoprocentní. Vyplodila jsem mnohem víc básní než povídek, vlastně se pokouším psát poezii už od svých osmi nebo devíti let. Za tu dobu moje výtvory samozřejmě prošly ohromným vývojem. Psát prózu jsem začala teprve asi před pěti lety, tudíž v tom mám kratší tradici i zkušenost, ale baví mě to čím dál tím víc.[9]: Mě zase napadají originální děkovná slova, takže si projdi moje komentáře a vyber si ten, co se ti nejvíc líbí. :-).
OdpovědětVymazatTohle je tak nádherně Reynkovsky melancholicky laděný, úplně mi to evokuje Podzimní motýly. V něčem je to i Irma Geisslová. Ta touha po návratu k dětství, úplně vidím ten padající prach a rostoucí pavučiny. Já sice nejsem žádný poetický expert, ale (a teď se opravdu oprošťuju od faktu, že jsme kamarádky a já tě samozřejmě chci chválit a děsně nerada tě kritizuju) musím naprosto nezaujatě říct, že takhle báseň je dokonalá a nádherná. A jelikož tu padl dotaz, jestli jsi víc spisovatelka nebo básnířka, tak přestože mám tvoje depkoidní sillmarilionovský povídky fakt ráda, tak tvojí poesii miluju a ráda se k ní vracím.
OdpovědětVymazat[11]: Ááááách, děkuji!!!!
OdpovědětVymazat(Tentokrát jsem prošla, juch!)
Víš, můžeš si říkat, co chceš, ale ty JSI poetický expert. A slyšet od tebe, že "báseň je dokonalá a nádherná" to je opravdu něco, co mě neskutečně potěšilo. Víc než neskutečně.
Děkuju.
[10]: Myslel jsem si to. :)
OdpovědětVymazat[13]: To je ale nebezpečná činnost! :)Musím souhlasit s tím, co už tu bylo několikrát řečeno. Je to prostě kouzelné. Úplně si ten domek dokážu představit a ten konec je prostě úžasný! Víc snad ani napsat nedokážu, prostě nádhera.
OdpovědětVymazat[14]: Děkuji mockrát za pochvalu!!!
OdpovědětVymazatAch Aredhel...řekla jsem si, že si zkrátím psaní poslední povinnosti do školy přečtením některé ze Tvých básní a i když jsem věděla, že můžu čekat nádherné dílo smutné nálady, tohle mě zasáhlo naprosto nepřipravenou. Vážně jsme nečekala, že by to mohlo být tak...no, popravdě, jsi mě skoro rozbrečela. Přesněji řečeno mám slzy v očích a bojím se to číst podruhé, aby se nepřehouply a nestekly po řasách. Když jsi na Radostinách předčítala Pohádku o Černém ptáku, napjatě jsem poslouchala, místy se ztrácela v emocích, ponořená do příběhu, a byla nadšená. Ale tohle?! Přesto, že jsi zcela jistě velmi talentovaná nejen básnířka, ale i spisovatelka, poezie na mě asi už navždy bude mít trochu jiný vliv. Víc na mě působí, je mi bližší. I když je velmi často mnohem těžší jí porozumět než proze. Ale této Tvé básni nemusím rozumět. Protože dřív, než se o to jen pokusím, už jsme utopená v pocitech a naprosto dojatá. Stejně jako Pipovi i mě se moc líbilo poslední dvojverší, ale nejspíš to bylo první a poslední, co jsem z básně byla schopná vnímat. Protože mě dokonale strhla, uchvátila a dostala už od prvních slov a já už prostě nedokázala rozumně vnímat ani provozovat. Víš, Tvoje básně jsou pro mě písněmi, které nepotřebují melodie. Jsou hudbou samy o sobě. Ty vytváříš hudbu slov. Nikde jinde jsem se s tím dosud nesetkala, ale umíš to podle mě naprosto dokonale. Moc prosím, udělala bys na Bilbovkách další autorské čtení, tentokrát více zaměřené na Tvou poezii? Dříve jsem si myslela, že malování abstrakcí a psaní básniček je to jediné, co mi v tvorbě alespoň trochu jde, ale po té, co jsem poznala Tebe a Šárku...ne, nepůjdu se zahrabat. Budu vás nadšeně obdivovat a doufat, že nikdy nepřestanete tvořit a pokud bys někdy svou poezii vydala, třeba i vlastním nákladem, můžeš si být jistá, že budu mezi prvními, co se budou hlásit o výtisk a autogram. Dřívě mě v psaní poezie inspirovali hlavně Václav Hrabě a Jiří Wolker, trochu i Seifert...ale nyní mám nový vzor. A tím jsi Ty, Aredhel. Díky za Tvou tvorbu a za to, že se o ni s námi dělíš. A díky moc za Radostiny, bylo to neuvěřitelně krásné. A doufám, že se zde na blogu dočkáme více Tvých harfových nahrávek. ;)
OdpovědětVymazatAch Pomněnko, já vážně netuším, jak mám odpovědět, aby to bylo aspoň trochu hodno tvého komentáře.... vážně nevím. Děkuju, děkuju, strašlivě moc, takhle krásný komentář jsem ještě nikdy nedostala a to už jsem obdržela hodně krásných slov! Slyšet, že na tebe moje "poezie" působí takovýmhle způsobem, je stěží uvěřitelné. Skoro teď skáču radostí a zároveň je mi líto, že jsem tě skoro rozplakala. Básničku jsem psala v hodně pohnuté náladě a nejspíš je to z ní trochu cítit... určitě si ale nezasloužím být srovnávána s tak velkými básníky jako Wolker nebo Hrabě, neřkuli Seifert!
OdpovědětVymazatTaké děkuji za Radostniny, "krásné" je slabé slovo, ze vzpomínek budu žít ještě hodně dlouho. S harfovými nahrávkami ještě nevím... bylo to něco jako dárek k prvním narozeninám...Právě jsem si uvědomila, že tě ještě nemám v oblíbených. Ajajaj! Jdu to napravit...