Dům U Zlaté hvězdy

Nepříliš dlouhá povídka, nesouvisející s Tolkienem.

Dům u Zlaté hvězdy se nachází v Praze v Nerudově ulici (Malá Strana), která je plná starých domů s nejrůznějšími domovními znameními. Povídka, součást literárního experimentu, je smyšleným příběhem o tom, jak tento dům přišel ke svému jménu.

Dům U Zlaté hvězdy

Ten dům měl erbovní znamení tmavé jako noční obloha a zářily na něm tři zlaté hvězdy. Z opravdového zlata. Majitel domu byl zámožný kupec, vážený a respektovaný; nebál se, že by mu ten nebývalý poklad někdo ze sousedů z domovního znaku ukradl. Měl jediného syna, půvabného a pracovitého, který měl jednou zdědit celé jeho jmění. Všechny dívky z Malé Strany se za ním otáčely, když šel kolem, ale on si jen málokteré všiml.

Jednoho podzimního večera, kdy vítr kvílel mezi dlažebními kostkami, stanuly před vraty domu dvě postavy. Byli mladí, muž a jeho krásná žena, a velmi chudí; chodili světem jen tak, jako větrem hnané listí. Málo však dbali o svůj osud, protože se velmi milovali. Tak se stalo, že onoho večera žádali o nocleh bohatého kupce a ten jim ho dopřál, ba jim dokonce nabídl, aby nějaký čas zůstali, protože mu jich bylo líto. Přijali rádi. Když ale vcházeli do domu, pozvedla žena oči vzhůru a spatřila tři zlaté hvězdy; zdály se jí velmi krásné.

Zanedlouho poté, jednoho jasného rána, pohlédla žena do zrcadla a spatřila v něm svou půvabnou tvář, a tu ji napadlo, o kolik krásnější by byla, kdyby si mohla dát do vlasů jen jedinou z hvězd zdobících domovní znamení. Nemohla se té myšlenky zbavit.

Šla proto za svým mužem a prosila ho, aby jí jednu přinesl, jestli ji má alespoň trochu rád. A protože ji měl rád víc než trochu, splnil jí přání a za temné noci vyšplhal po úzkých římsách domu a vydloubl ze dřeva erbu jednu ze zlatých hvězd.

Mladá paní z ní měla nesmírnou radost, jen musela svému muži slíbit, že se nikdo nikdy nedozví, že ji má. Přesto však neodolala a v hluboké noci, když se domnívala, že už všichni spí, vstala, rozčesala si své hebké, černé vlasy, vetkla do nich hvězdu a tančila ve světle rozžaté svíčky. Stalo se ale, že se mladý kupcův syn vracel té noci obzvláště pozdě domů a spatřil ji pootevřenými dveřmi, tančící s hvězdou ve vlasech, krásnější než všechny dívky, které znal, a velmi se do ní zamiloval. Byl tak omámený, že se ani neptal na původ hvězdy v jejích vlasech.

Napsal jí pak mnoho krásných veršů a poslal mnoho darů a jí, ačkoliv nevěděla od koho jsou, se to začalo líbit. Pomyslela si, o kolik krásnější by byla, kdyby měla ve vlasech hvězdy dvě. Uprosila proto svého muže a on pro ni ukradl druhou hvězdu. Když se mu poté ukázala s oběma ve vlasech, nelitoval svého činu.

Bylo opravdu s podivem, že si ani teď nikdo nevšiml, že na domovním erbu zbývá už jen jedna hvězda, všichni ale považovali nedotknutelnost kupcova majetku za samozřejmou. Mladá dívka dostávala nadále velkolepé dary a nevěděla, že ji kupcův syn sleduje, kdy může, v naději, že ji opět uvidí jako tenkrát, když se do ní zamiloval. Podzim končil a přicházela zima.

Srdce dívky bylo tak rozpálené chtivostí, že dlouho nevydržela a požádala svého muže o třetí hvězdu.

"Miluješ-li mě," řekla, "uděláš to."

A on se jí zeptal: "Co bys s ní dělala, má milá? Vždyť krásnější už být nemůžeš."

"Byla by třetím kamenem do mé koruny, pak bych mohla být královnou," odpověděla.

A on šel. Byla však mrazivá prosincová noc a okapy i domovní římsy byly namrzlé. Zlou náhodou se stalo, že téměř u cíle muž uklouzl, spadl na tvrdou dlažbu a zabil se. Nikdo o tom nevěděl.

Teprve když svítalo, vyšla žena, které už bylo divné, že se tak dlouho nevrací, a našla ho mrtvého před domovními dveřmi. Strašlivý byl její zármutek, když si uvědomila, co provedla, a ještě větší byl její strach. Utekla, neznámo kam a beze všeho, jen ty dvě hvězdy si nechala. Nikdy jí už nikdo neviděl.

Domu se začalo říkat U Zlaté hvězdy, a i tu kupcův syn po smrti svého otce sejmul a nahradil dřevěnou. Oženil se, ale bez lásky, a poslední zlatou hvězdu přechovával v drahé truhlici, aby mu navždy připomínala noc, kdy ztratil srdce.