O mně

Jsem Aredhel, noldorská elfka, hrdá, tvrdohlavá a samotářská. Samotářská hlavně proto, že elfů (noldorských i jiných) běhá po světě zoufale málo.

Je mi dvacet jedna let, pokud tedy věříte údajům na mém rodném listě; pokud ne, přičtěte mi pár tisíc let navíc.

S Tolkienem jsem se seznámila ještě jako škvrně, a to četbou Hobita. Kniha to byla dobrá, a tak jsem se (po pár letech) rozhodla přečíst si i Pána Prstenů. Říct, že jsem byla zklamaná, by byla pustá lež, říct, že jsem nebyla až tak nadšená, je už mnohem přesnější. Tehdy ještě nebyla žádná Aredhel, dokonce ani Arwen nebo Galadriel.

A pak přišel Silmarillion. Poprvé mi ho půjčila kamarádka a já jsem si z něj nezapamatovala téměř nic- kromě toho, že Sauron je Maia (konečně něco, co dávalo smysl a uvádělo do souvislostí), a že je tam jeden příběh, ve kterém jde všechno, ale úplně všechno, špatně. (Túrinův život je pro kompletně nepřipraveného člověka šokujícím zážitkem.)

Asi o půl roku později jsem knize dala druhou šanci a zjistila jsem, že je to absolutně nejúžasnější příběh na celém světě. A nejenom příběh, celý vesmír. Už je to pár let zpátky.

Tak se zrodila Aredhel. (A pokud jste četli Silmarillion, můžete si teď pomyslet dvě věci: buď to pochopíte, nebo si pomyslíte, že jsem úplný blázen, když jsem si vybrala právě tohle jméno. Právem.)

Aredhel, tedy já, je, mírně řečeno, trochu zvláštní. Jak už napovídá výběr charakteru, většina věcí, týkajících se fyzických schopností, mi nedělá problém- zdaleka nejlíp na tom ale je rychlost a síla. Další aktivita, která mě baví a myslím, že i docela jde, je psaní. Hlavně je to poezie (ne vždy nutně tolkienistická) a poslední dobou jsem se zlepšila i v próze (téměř vždy tolkienistická).

V ostatních věcech jsem však až obdivuhodně nepoužitelná. Nepraktická, málo zručná, výtvarně nenadaná. Stěží nakreslím domeček a zpívám si jenom, když mě (doufám) nikdo neslyší.

Abych dostála svému statusu elfky, dodám, že hraji vcelku obstojně na flétnu (Daeronův a Ecthelionův nástroj) a ovládám jistou úroveň hry na harfu (Maglorův nástroj).

Moje největší přání je naučit se střílet z luku a vrazit (aspoň) jednu Maeglinovi. (Ti, co četli, pochopí.)

A taky vydat knížku, samozřejmě.

Z hudby poslouchám hlavně gothic, symphonic nebo viking metal, občas i folk metal a rock. K tomu ještě pár tolkienistických skupin.

Oblíbených spisovatelů, knih i filmů mám nespočet, takže se je snad ani nebudu pokoušet vyjmenovat.

Na závěr bych vás chtěla poprosit, abyste se nebáli a psali komentáře; zpětná vazba je pro mě hodně důležitá. Pište, co se vám líbí i nelíbí, čemu rozumíte i nerozumíte, co vás zaujalo. Chvalte, kritizujte, diskutujte, jenom se, prosím, vyhněte spamům a jim podobným neřádstvům.

Aredhel

Poznámka: Moje povídky jsou většinou přísně kanonické (to znamená, že se držím toho, co Tolkien opravdu napsal), pouze v určitých výjimečných případech, které jsou pro mě obzvlášť důležité, se od "skutečnosti" mírně odchyluji; vždy ale s přesvědčením, že to profesor aspoň naznačil. Ne že bych neuznávala pozdější verze legendária (většinou česky nevydané), vlastně spíš naopak, ale v místech, kde se verze zásadně odlišují, se vždy držím té ze Silmarillionu, hlavně proto, že se jedná o publikovanou knihu, a protože už jsem si na ní zvykla. (Znáte to: starého psa novým kouskům nenaučíš.) Pozdější verze používám samozřejmě také (jde o úžasný zdroj informací), ale nikdy v rozporu se Silmarillionem.

BONUS: Rozhovor na Jeremiášově blogu