Aredheliny povídky a básně

Dneska je třetího ledna.

Téměř rok uplynul a já tu opět zveřejňuju svoji povídku psanou pro úžasné Vánoce ve Středozemi. Varování stejné jako v předchozích dvou letech: nevšímejte si mě, dělám to jen pro pořádek, místo toho zamiřte na Mittalmar...

Dneska bude opět trocha poezie, už přiměřeně dlouhou dobu se tu žádná báseň neobjevila...

Od zveřejnění poslední povídky uplynulo už půl roku docela dost času, takže je to docela nezvyk, chystat se vypustit nějakou další do světa, sepisovat poznámky na konec (a že jich bude) a vůbec - odhodlat se k celému procesu zveřejnění.

Tak jsem po třech měsících opět v Olomouci. Z mnoha důvodů to nebyl úplně veselý návrat, ba naopak, každopádně musím přiznat, že poté, co jsem odtáhla svou tašku od nádraží ke koleji (odvoz mi byl opět nepřízní osudu odepřen), přihlásila se, vyfasovala klíče a konečně naprosto mrtvá stanula na prahu svého pokoje, uniklo mi tiché spontánní zakňourání "domov!" Zvláštní, jak se perspektiva mění; byla jsem v šoku sama ze sebe.

Pokračování...

Jsem zpátky! A hluboce se stydím za svoji lenost... polepším se, vážně. Abych to dokázala, přináším vám uboze napsané, roztahané vypravování o jedné z mých prázdninových cest. Snad je to dobrá známka, že se konečně dostávám ze svého spisovatelského bloku...

To je ale pitomý název článku... Bohužel mě ale žádný jiný nenapadl. A se článkem samotným to taky není žádná sláva. Musí to však být. Abych to vysvětlila: dnešním dnem završil tento blog plné dva roky existence (strašlivé pomyšlení, doteď si živě pamatuju ten duševní boj, jestli si blog zakládat nebo ne...), tak jsem se na okamžik vynořila z hlubin letargie a udělala si poznámku, že bych se o tom možná mohla zmínit. Tak, zmíněno, úkol splněn... eh, to by nefungovalo. Rozhodla jsem se narozeniny blogu samozřejmě oslavit nějakým "speciálním" článkem. Jelikož jsem ale zrovna neměla žádný připravený, musela jsem trochu zaimprovizovat...

Když jsem před pěti měsíci zveřejnila svůj hobití playlist, vypadalo to, že nejspíš bude i úplně poslední, který se kdy na blogu objeví. 8tracks, stránka, kde jsem své playlisty tvořila, totiž zavedla jakési hloupé licenční omezení, kterým všem, kdo nežijí v USA nebo Kanadě, prakticky znemožnila poslech, čímž mi účinně překazila všechny plány. Po čase mě napadlo přesunout se na youtube a ačkoliv to vypadalo jako spásná myšlenka (a ze začátku skutečně všechno fungovalo jako na drátku), záhy se u některých playlistů vynořila obluda zvaná The Orchard Music a zablokovala je na základě jakýchsi pochybných autorských práv. To je i případ playlistu, o který jsem se s vámi chtěla podělit dneska. V zoufalství a beznaději jsem se uchýlila k poslední možnosti, kterou jsem byla schopná vymyslet, a umístila playlist na uložto. Najde-li se tedy někdo, kdo si ho bude chtít poslechnout i přes to, že mu bude zabírat místo v počítači, chutě do stahování... A komuže je vlastně playlist věnován? Sauron se...

Tohle je povídka, kterou jsem napsala asi před dvěma lety kvůli projektu Paměť naší rodiny . Jedná se o příběh inspirovaný vyprávěním mojí babičky, jejími zážitky za druhé světové války. Povídka vyšla ve sborníku na naší škole spolu s mnoha podobnými (ačkoliv žádná nebyla tak dlouhá jako ta moje - co to o mně jenom vypovídá...). A protože už uplynula docela dlouhá doba od jejího napsání, rozhodla jsem se jí tady zveřejnit: ačkoliv poslední dobou nejsem ohledně své tvorby kdovíjak sebevědomá, myslím, že si to přece jenom zaslouží. (Pokud tohle čteš, babi, doufám, že ti to nevadí.) True story, all of it.