Bledé dny
To je pro nás, jak všichni víte (aspoň doufám), významný a šťastný den. Před 125 lety se narodil profesor Tolkien. Někdy večer, až dorazím do Prahy a vysvětlím mámě, jak se to stalo, že jsem neudělala zkoušku, si naliju trochu mléka a připiju "na profesora". Hodně mu ve svém životě dlužím.
Dneska je třetího ledna, Tolkien má narozeniny, a proto je to můj šťastný den.
Třetího ledna je pro mě ale i nešťastný den.
(A nemá to nic společného s tou pokaženou zkouškou.)
Přesně před rokem postihlo naši rodinu velké neštěstí, a já si začínám uvědomovat, že nemám ráda čas. Chvíli to bylo čerstvé a bolelo to, pak na to člověk na okamžik přestal myslet a najednou už je to rok. Rok!
Třetí leden si zajistil, že na něj nikdy nezapomenu, ať už z důvodu A nebo B. Nikdy nezapomenu, že...
...3. 1. 2016 sněžilo.
...3. 1. 2016 jsem se učila na planetární geografii.
...3. 1. 2016 jsem tajně připíjela na Tolkiena.
...3. 1. 2017 jsem se probudila v Olomouci.
...3. 1. 2017 jsem nevěděla na jakých úsecích je dostavěná D35.
...3. 1. 2017 nesněžilo, ale sníh na zemi byl.
Co si budu pamatovat o třetím lednu 2018? 2019? A o všech dalších?
Pamatuju si líp, co jsem dělala o třetích lednech, než jak jsem slavila minulý rok své narozeniny (netuším, kdyby to někoho zajímalo)! Paměť je vtipná věc. Nelíbí se mi, jak rychle čas ubíhá. Nelíbí se mi, že člověk zapomíná.
Chtěla bych, aby třetí leden vždycky patřil Tolkienovi a vzpomínání a sněhu.
Bledé dny
Přišly dny bledé - náhle se líp dýchá,
bledá modř nebe staví z chladu zeď,
k ránu a večer dvě hodiny ticha
a bledá je též těžkých mraků šeď.
Bledý je vzduch, co dýcháme mělce,
a srdce lidské, jak v poutech zlých,
jak mysl naše v reklamní znělce,
chyceno je v chvílích zmizelých.
Ve chvílích, které se vracejí k lidem,
když večer bledne, smí rozlámat čas,
krutě a sobecky, s přehnaným klidem
nutí nás vzpomínat znovu a zas.
Pak zas a znovu zapomenout na ně,
opět snít sen všech Večernic,
pod nebem bledým mít studené dlaně -
to možná bolí ještě víc.
Spatřila jsem tě v oblouku světla,
stála si - stál si, bylas - byls sám,
temnota bledá mou mysl spletla -
pověz mi jen, že tě poznávám!
Pryč jsi, jen dech tvůj se spletl s mým v běhu,
jdu městem večerním, ulicí chyb,
zlomených slibů, slz, zrady a sněhu;
přišly dny bledé a dýchá se líp.
Co to bylo za ošššklivouškou zkoušku? To byla tamta, jak ten předchozí pokus taky nevyšel? Nu což, na profesora! Připíjet si mlíkem je stylové. :)...Děti by neměly...Ne, neměly by...Nevím, jestli je lepší na takový den pamatovat nadosmrti, nebo na něj rovnou zapomenout. Pravda asi ani tentokrát nebude tam ani tam, ale uprostřed. A vzpomínky občas chodí jako vlny, jako deja vu, a občas vůbec. Bledé dny jsou pro takové události příhodné. Bledé dny nebo polární noci.Když jsem tak četla tu báseň, v hlavě mi zněla hlasem nějaké stařenky. Zarazila se u reklamní znělky, protože to není slovo pro seniory, ale čtení dokončila. Můžu si vůbec dovolit říct při takovém obsahu, že mě ty verše hrozně bavily? Ty hry se slovy v prvním verši poslední sloky, Večernice, dokonalá druhá sloka...Ale co by byly vhodné rýmy bez toho mrazivého obsahu?!
OdpovědětVymazatPřijde mi, jako by báseň s každou slokou rostla o nový rozměr.
Takže to je u vás čím dál tím horší? Chjo, to je mi líto. Já připíjela rovněž tajně, ale vodou, nic jiného jsem nesehnala.
OdpovědětVymazatJe to zvláštní, mít život tak moc spojený s nějakým datem. Pro mě asi nejsou data, jen měsíce, mám dva přelomové měsíce. V prosinci se vždy stane něco moc hezkého a v květnu se zase něco strašně moc pokazí...
přesně takto se cítím
OdpovědětVymazat[1]: Tentokrát to byla doprava... ale už ji mám. :-) Zato mě ještě čeká průmysl, který vypadá, že na něj budu mít jen jeden pokus... paráda.
OdpovědětVymazatDíky moc Šárko. Zapomenout se moc nedá... mě na tom stejně nejvíc děsí, jak rychle je to pryč. Začínám vážně nemít ráda frázi "jako by to bylo včera", je příliš děsivá. :-(
Hlas stařenky? No proč ne... Ten verš z reklamní znělkou přišel dost nečekaně a vyrušil i mě, ale řekla jsem si, že je to dobré, že to narušuje určitou jednotvárnost mých básní. Chudák stařenka. ;-) Rozhodně můžeš říct, že tě verše bavily, udělalo mi to velkou radost. :-) Děkuju, děkuju moc![2]: Doma je to... takové konstantní, když člověk nedává pozor. Když dává, je to jedna velká deprese.
Přelomové měsíce? To je zajímavé. Co hezkého se v prosinci stalo letos?[3]: Tak to je mi líto. :-(
Já jsem připíjela v práci černou kávou (nic lepšího k maní nebylo), domu se vrátila až hodně pozdě večer, takže na nějaké oslavy nebyla síla ani čas... moc hezky píšeš (jak už jsem ti ostatně několikrát říkala :) ) Ta básnička je tak strašně procítěná, melancholická...
OdpovědětVymazat[5]: Že mě to nepřekvapuje (ta káva). :D Díky moc, těší mě, že si to myslíš. Melancholicky jsem se rozhodně cítila...
OdpovědětVymazatNevím proč, ale dost často se mi vrací ten motiv studených dlaní pod bledým nebem.
OdpovědětVymazatVždycky pak uvažuju, ze které jsou básně a přitom jsem zatím četl tak zhruba tři.
[7]: A víš, že je to jeden z mých nejoblíbenějších motivů v té básni? :-)
OdpovědětVymazatDýchá z toho smutek, nebo mě to tak alespoň připadá, ale báseň krásná :)
OdpovědětVymazat[9]: Díky moc! Vždycky mě potěší, když objevím nějaký tvůj komentář. :)
OdpovědětVymazatBáseň je smutná, připadá ti to správně - je o někom, kdo mi umřel.