Aredheliny povídky a básně

Pokračování...

Jsem zpátky! A hluboce se stydím za svoji lenost... polepším se, vážně. Abych to dokázala, přináším vám uboze napsané, roztahané vypravování o jedné z mých prázdninových cest. Snad je to dobrá známka, že se konečně dostávám ze svého spisovatelského bloku...

To je ale pitomý název článku... Bohužel mě ale žádný jiný nenapadl. A se článkem samotným to taky není žádná sláva. Musí to však být. Abych to vysvětlila: dnešním dnem završil tento blog plné dva roky existence (strašlivé pomyšlení, doteď si živě pamatuju ten duševní boj, jestli si blog zakládat nebo ne...), tak jsem se na okamžik vynořila z hlubin letargie a udělala si poznámku, že bych se o tom možná mohla zmínit. Tak, zmíněno, úkol splněn... eh, to by nefungovalo. Rozhodla jsem se narozeniny blogu samozřejmě oslavit nějakým "speciálním" článkem. Jelikož jsem ale zrovna neměla žádný připravený, musela jsem trochu zaimprovizovat...

Když jsem před pěti měsíci zveřejnila svůj hobití playlist, vypadalo to, že nejspíš bude i úplně poslední, který se kdy na blogu objeví. 8tracks, stránka, kde jsem své playlisty tvořila, totiž zavedla jakési hloupé licenční omezení, kterým všem, kdo nežijí v USA nebo Kanadě, prakticky znemožnila poslech, čímž mi účinně překazila všechny plány. Po čase mě napadlo přesunout se na youtube a ačkoliv to vypadalo jako spásná myšlenka (a ze začátku skutečně všechno fungovalo jako na drátku), záhy se u některých playlistů vynořila obluda zvaná The Orchard Music a zablokovala je na základě jakýchsi pochybných autorských práv. To je i případ playlistu, o který jsem se s vámi chtěla podělit dneska. V zoufalství a beznaději jsem se uchýlila k poslední možnosti, kterou jsem byla schopná vymyslet, a umístila playlist na uložto. Najde-li se tedy někdo, kdo si ho bude chtít poslechnout i přes to, že mu bude zabírat místo v počítači, chutě do stahování... A komuže je vlastně playlist věnován? Sauron se...

Tohle je povídka, kterou jsem napsala asi před dvěma lety kvůli projektu Paměť naší rodiny . Jedná se o příběh inspirovaný vyprávěním mojí babičky, jejími zážitky za druhé světové války. Povídka vyšla ve sborníku na naší škole spolu s mnoha podobnými (ačkoliv žádná nebyla tak dlouhá jako ta moje - co to o mně jenom vypovídá...). A protože už uplynula docela dlouhá doba od jejího napsání, rozhodla jsem se jí tady zveřejnit: ačkoliv poslední dobou nejsem ohledně své tvorby kdovíjak sebevědomá, myslím, že si to přece jenom zaslouží. (Pokud tohle čteš, babi, doufám, že ti to nevadí.) True story, all of it.

Nastal čas opět zahrabat v mém domácím archivu a zjistit, co tam najdu... Zajímavé, kolik nezveřejněných silmarillionovských básniček si někde syslím. Tak třeba tahle je opravdu docela dost stará. Každopádně přečetla jsem si ji a seznala, že to není tak zlé. Vždyť co bych byla za Aredhel, kdybych zrovna tohle nezveřejnila.... Aredhel zpívá Lómionovi ve stínu Nan Elmothu píseň spletenou ze slibů a předtuch...

Jak jistě všichni víte, v sobotu se Jeremiášův blog odebral do věčných lovišť a zanechal všechny (nebo minimálně mě) v pořádné depresi. Ale protože si Jeremiáš a jeho Anekron zaslouží něco lepšího než moje depkaření, rozhodla jsem se mu věnovat dárek na rozloučenou. Ne, vlastně ne na rozloučenou: slíbil, že ho budeme v těchto vodách pořád vídat, takže je to spíš poděkování za všechno úžasné, co kdy vytvořil. Takže, Jeremiáši, tahle povídka je pro tebe; přeju Ti, ať se Ti všechno, do čeho se chceš pustit, daří a ať máš spoustu úspěchů! A protože je tohle speciálně věnovaná povídka, zaslouží si i (na mě) neobvyklé téma. Hlavní postavou je totiž někdo, koho má Jeremiáš rád, ale já zas už tolik ne. (Nebudu se přetvařovat, stejně všichni znáte pravdu: vůbec ho nemám ráda; naštěstí se povídka odehrává v době, kdy byl ještě poměrně neškodný.) Tak si všichni (a zvlášť ty, Jeremiáši) užijte moji první (a snad i poslední) túrinovskou povídku. A ještě jednou Ti, Jeremiáši, děkuju za všechno, co m...

Aneb "Vyprávění v devíti zastaveních", jak zní můj pracovní název...

Dneska se konečně dostávám ke zveřejnění básně, kterou jsem složila v létě (!) na elfí slavnosti Brány léta, když jsem nad ránem už jako jediná bděla, byla mi zima (jak jinak) a chtělo se mi spát (jak jinak). Statečně jsem se snažila udržet otevřené oči a nezmrznout, a při tom jsem se zaměstnávala vymýšlením vhodných rýmů. A ne-úplná-tma se pomalu pomaličku měnila v ne-úplné-světlo....

Po úžasném Tolkienconu se jen těžce vracím do všedního světa a ke zkouškám (vážně bych se měla začít učit na tu zítřejší...), a tak jsem se rozhodla, že je čas v rámci vzpomínání na úžasný elfo-hobití koutek zveřejnit další playlist, tentokrát nevěnovaný nikomu jinému než právě hobitům, který jsem dneškem prohlásila za hotový. (Tak vidíš, Irith, tvůj trest netrval tak dlouho...) Zvlášť upozornit bych chtěla na poslední polskou písničku, která velmi návykovým způsobem opěvuje hobití chodidla. Vážně. :)