Aredheliny povídky a básně

Vypadá to, že pokud mám zveřejňovat aspoň trochu pravidelně (ehm), zavalím tenhle blog velkým množstvím poezie... No, co se dá dělat. Snad vás ještě chvíli neomrzí. Dneska je to aspoň báseň aktuální, dokonce velmi aktuální, žádný stoletý archivní kousek. Co víc říct: v neděli na horách napadl sníh. A věci se mění.

Moje předsevzetí o dvou článcích za měsíc se pomalu hroutí (21. října, hmmm)... ale ještě pořád jsem se nevzdala. Tak uvidíme. Dnešní podzimní báseň výjimečně nepochází z hlubin archivu, ale z doby relativně nedávné (minulý rok). Napsána byla při příležitosti Hostiny elfo-trpasličího přátelství, kterou každoročně pořádám s Terkou Trpaslíkem, ideálně někdy kolem Dne hobitů, v praxi kdykoliv během podzimu. Když se škola protáhne, stmívá se brzy, v městských parcích tiše padá listí a trpaslík vytáhne svoji příčnou flétnu, hostina může začít. Jsme jenom dvě, už je tma a básně přicházejí samy.

Jelikož se ozval hlas volající po povídce a jelikož jsem si dala předsevzetí, že se, aby to tu dočista nezemřelo, pokusím zveřejňovat dva články měsíčně (hleďme, kdo plní své předsevzetí 30. 9. po jedenácté večer!), nastal čas zahrabat v archivu, tentokrát v tom prozaickém. Dnešní povídka byla svého času mojí úplně první trpasličí povídkou (a zůstala jednou z mála). Vypráví o následcích dobře známé události z poněkud netradičního úhlu pohledu. Můžete si být jistí, že ubohé trpaslíky nečeká nic příjemného.

Nezemřela jsem, nebojte se, vy, kteří sem stále ještě někdy zavítáte. Naopak, měla jsem rušné prázdniny, což je důvod, proč jsem měsíc a půl nic nezveřejnila. Dneska jsem se prohrabovala svým archivem básní a musím říct, že už jsem dlouho nebyla tak překvapená. Je jich, těch nezveřejněných, asi kvadrilion!!! Zcela bez legrace, už dlouho jsem neviděla tolik popsaného papíru. Na některé jsem už dočista zapomněla! A strašně rychle stárnou - ty, na které si pamatuju nejlépe, jsou v průměru tři roky staré! Datovat jsem začala kolem roku 2013 a doteď si pamatuju, jaký to byl velký krok, když mě napadlo, že bych třeba v budoucnu mohla chtít vědět, kdy ten a ten skvostný výtvor vznikl! A co to množství papíru, na kterém žádné datum není? Jsou dobré? Jsou příliš staré? Co s tím vším, můj ty velký zelený krokodýle, budu dělat??? Takže asi logická otázka zní, stojí to za zveřejňování? Nebo to mám radši v tichosti pochovat?

K mému naprostému překvapení jsem byla požádána, jestli bych nemohla zveřejnit další playlist... a ano, zcela určitě mohla!!! Těchto věcí mám ještě pořádnou zásobu (jako ostatně všeho)... Je moc hezké vědět, že někoho baví. Dnešní playlist je věnován jedné z nejznámějších a pro mnohé jedné z nejoblíbenějších Tolkienových postav, Galadriel. Sestavil se téměř sám a na 8tracks (nebo aspoň v té části světa, kde 8tracks ještě funguje) je asi mým nejoblíbenějším playlistem... Galadriel se prostě nezapře.

Po více jak půl roce od vyhlášení a několika měsících poté, co vyšel almanach, zveřejňuji i tady na blogu povídku, se kterou jsem soutěžila v letošním (druhém) ročníku soutěže O Gondorský semenáček . Zároveň je to poslední povídka, kterou jsem kdy do soutěže poslala, protože se pro třetí ročník připojuju k porotcům literární části. Takže tohle je poslední půl roku zpožděný příspěvek, který tu archivuju pro ty, co ještě neměli to štěstí na něj narazit kdekoliv jinde... Tentokrát je to prý horor, i když zamýšleno to tak nebylo.

Dnešní báseň je věnovaná Šárce (a byla pro ni i napsaná). Zveřejňuju se svolením.

Poslední březnový den, poslední březnová povídka. Letošní ročník byl popravdě spíš chudší, ale o poslední den se přeci jenom nepřipravím. Dnešní téma byl opět úryvek z krásné básně, tentokrát od Mary Stewart, obzvláště melancholický, takže krásně zapadl do aktuální nálady: "Home is here, and familiar things; A cup, a wooden bowl, a blanket, Prayer, a gift for the god, and sleep. (And music, says the harp, And music.) " Tak třeba příští rok zase, uvidíme...

Dnešní téma byla sloka nádherné básně (nebo spíš písně?), složené R. L. Stevensonem: "Bright is the ring of words When the right man rings them, Fair the fall of songs When the singer sings them. Still they are carolled and said -- On wings they are carried -- After the singer is dead And the maker buried."

Tak se zase po skoro dvou týdnech vracím k projektu, tentokrát s básní. Dneska jsem si vybrala téma Crescendo . Ale teda... skoro jsem to nestihla! (A melancholie pokračuje...)