O ztraceném
Moje předsevzetí o dvou článcích za měsíc se pomalu hroutí (21. října, hmmm)... ale ještě pořád jsem se nevzdala. Tak uvidíme.
Dnešní podzimní báseň výjimečně nepochází z hlubin archivu, ale z doby relativně nedávné (minulý rok). Napsána byla při příležitosti Hostiny elfo-trpasličího přátelství, kterou každoročně pořádám s Terkou Trpaslíkem, ideálně někdy kolem Dne hobitů, v praxi kdykoliv během podzimu.
Když se škola protáhne, stmívá se brzy, v městských parcích tiše padá listí a trpaslík vytáhne svoji příčnou flétnu, hostina může začít. Jsme jenom dvě, už je tma a básně přicházejí samy.
O ztraceném
Podzim se točí
spadaným listím,
z něj slyšíš příčnou flétnu hrát,
teď řekou kouzel
tvé slzy plynou -
jak daleko je Doriath!
Šero už padá
na řasy tvoje,
oči jsou hvězdy, co vzal stín.
Zatanči nocí,
šumícím tichem -
dávno byl zničen Gondolin.
Zvuk oné flétny
jablky voní,
lampy jsou brány k našim snům:
víc než kdy jindy
tu dálku cítíš,
kdy zas náš bude Khazad-dûm?
V srdci máš osten,
když z dálky zazní,
jak motýl ze skla, tichý zvon;
vzpomínáš někdy
na sudbu smrti,
jak krásný byl náš Tirion?
Ach, Aredhel...je to tak překrásné! Poprvé opravdu nemám více slov...vzala jsi mi dech.
OdpovědětVymazatVivat!
OdpovědětVymazatVydat!
Achich, je to krásná báseň, ale musím myslet na Terku...Jak jí tam asi je? Letos jste předpokládám hostinu nestihly. Snad příští rok. Měla bych jí napsat.
OdpovědětVymazat[1]: Pomněnko, děkuju hrozně moc!!! Jsem ta moc ráda, že sis ji přečetla a že se ti tak líbí... :)[2]: :) Dík.[3]: Díky moc!
OdpovědětVymazatTaky jsem vzpomínala, když jsem ji na podzim zveřejňovala. :) Náhodou, hostina byla - jen ne v parku, ale přes skype. Sice nám nefungoval obraz ani zvuk, tak jsme psaly, ale hodovaly jsme u toho, povídaly si a bylo to moc hezké. :)