První sníh
Vypadá to, že pokud mám zveřejňovat aspoň trochu pravidelně (ehm), zavalím tenhle blog velkým množstvím poezie... No, co se dá dělat. Snad vás ještě chvíli neomrzí.
Dneska je to aspoň báseň aktuální, dokonce velmi aktuální, žádný stoletý archivní kousek.
Co víc říct: v neděli na horách napadl sníh.
A věci se mění.
První sníh
Čekalas mlhu, přišel sníh,
zem zbledla - jak rty tvoje,
dlaně se chvějí pod tíhou
bílého nepokoje.
Jak hořká příchuť po čaji
chutná v tvých ústech chvála;
vidíš? i slova příslibů
již sněhem zapadala.
Zakryla bílá hnědou zem
i šedé nebe čistí,
jenom tam barva prosvítá,
kde leží žluté listí.
Zakryla bílá vlasy tvé
tak lehce - báseň píše:
když musíš slzy prolévat,
plakej po tmě a tiše,
aby si nepřetrhla nit
těm, co jsou téměř v cíli,
aby se ti, co blízko spí,
ze snění nebudili.
Kraj zbledl, změnil hlas i tvář,
i večer kamsi spěchá -
mnozí tě touží pochopit,
málokdo si tě nechá.
Doufej, jak chceš - nic netrvá,
sníh mnohé rány schová,
prozraď: "vždy", "stále", "napořád",
proč lidstvo zná ta slova?
Proč jim tak šťastně věříme,
když nejsou a nebyly?
Vždyť i ten sníh, co skryl zem tvou,
chladit bude jen chvíli.
Když od tebe čtu nové básničky, říkám si vždycky - to je přeci tak dobrý! Neznám nikoho kdo umí takhle psát, vytvářet takové obrazy.
OdpovědětVymazatTeď se snažím přečíst si tuhle. Není tu moc klid, takže se mi to podařilo asi až na pátý pokus. Ale jak tahle je nádherná! Je zase úplně jedinečná. Je zase jinačí. A dozajista moje nejoblíbenější. Teda jedna z padesáti. Anebo jen jedna?Vidím před očima to zvláštní místo, starou krásnou boudu plnou starých krásných věcí až oči přecházejí (třeba ty nejrůznější hromady nářadí jsou kozelné) :) , mlhu v údolí, tu atmosféru která jako by ti tu básničku našeptávala, ale je tvá, z tvojí hlavy, když ji čtu tak tě slyším ji říkat a koukám na tu zasněženou fotku z rána a je hrozně jednoduché se do toho okmažiku vžít, a přesto to není nic oproti tomu tam doopravdy být a cejtit ty věci, ráno se probudit a během chvíle napsat báseň (tahle musela vzniknout bleskurychle, rozuměj za den či méně).Nemám asi šanci nebo právo všem slovům rozumět, ale že je opravdu krásná říct smím. Díky moc, že sem dáváš i takové. A blog prosím ještě nějakou chvíli neopouštěj. Kde bysme si pak mohli přečíst třeba toto?
Milá Aredhel,
OdpovědětVymazatvůbec se neostýchej a poesii vkládej. Píšeš nádherně.(A ten sníh Ti závidím. U nás (však víš) je počasí, které by slušelo třeba zářijovému babímu létu, ale v listopadu??? 8°C po ránu jakožto denní minimum je dost k ničemu. Radši bych ten sníh. Asi na to nahlížím příliš pragmaticky, ale letošní počasí mi prostě nešmakuje. Tak pardon za takový výlev pod tak krásnou básní.)
[1]: Moje Šárko, děkuju, děkuju... Vždycky když zveřejňuju básničku, tak trochu podprahově doufám, že se ti bude líbit (a že v ní není rým noc-moc ;)). A slyšet, že zrovna tahle, která vyšla opravdu z hloubek, ze smutku i úsměvu, je jedna z tvých oblíbených, že ses u ní zastavila, to znamená moc...
OdpovědětVymazatA když takhle popisuješ jedno z mých nejmilejších míst... hned chci, abychom tam spolu zase zajely. :) Ještě je toho tolik, co jsem ti neukázala.
A neboj, nic opouštět neplánuju. :)[2]: Děkuju moc!!!
Rozhodně nejsi jediný, kterému loňské podzimní počasí nesedlo - příliš teplé. I jaro bylo teplé a v zimě málo sněhu. Zdá se bohužel, že listopadový sníh se stává výsadou hor - a jsem z toho smutná... Jsem ten tvor, co potřebuje chladný podzim, zimu a jaro k odpočinku a k inspiraci. A cítím, že ty taky. :)