Aredheliny povídky a básně

Navzdory všem slibům a dobrým předsevzetím jsem opět v říjnu nezveřejnila druhý článek. Ach jo. Třeba se to v listopadu konečně povede... Dnešní báseň je moje úplně nejnovější, napsaná na konci září. Vznikla pod dojmy z Norska, které jsem mohla letos v létě navštívit. Udělalo na mě dojem, jak je ostatně zřejmé.

V září jsem zapomněla zveřejnit druhý článek a říjen už je z poloviny pryč - nezbývá, než se za sebe stydět. Snad se zase polepším. Na druhou stranu, konečně se mi podařilo aktualizovat svůj rozcestník povídek , tak se snad brzy pustím i do odpovídání na komentáře. Dneska trochu netradiční povídka a shodou okolností jedna z mých úplně nejoblíbenějších. Napsána byla zhruba před rokem. S Tolkienem nemá nic společného, inspirována byla jistým seriálem, který nejspíš 90 % mých čtenářů nezná. Dlouho jsem přemýšlela, jestli ji vůbec zveřejnit, jen tak, z ničeho nic, ale mám ji příliš ráda, než abych si ji dokázala nechat pro sebe. Koneckonců, zdrojový materiál není nutné znát, aby čtenář pochopil pointu. Aspoň doufám...

Po čtyřech měsících další tolkienistická báseň - a znovu opravdu stará. Básnička se už pohybuje na té hranici dávnosti, že jsem se ji málem rozhodla nezveřejnit, ale myslím, že poskytuje docela dobrý náhled do toho, jaká byla Aredhel v září 2013. A není úplně marná. Nicméně je to zajímavé dilema - zveřejňovat či nezveřejňovat věci starší než rok 2013?

Zveřejnila bych i něco jiného než další básničku, ale není čas. Ta dnešní je jednoduchá a opravdu stará... ale až překvapivě aktuální se všemi těmi zprávami, co přicházejí ze světa. Teď jen přežít víkend a dožít se toho slibovaného ochlazení (měla jsem zůstat v severních krajích)...

Věřte nevěřte, po roce (a jednom měsíci) se Aredhel konečně rozhodla zveřejnit další ze svým playlistů a nenápadně tak vnucovat světu svou oblíbenou hudbu. A co víc, tentokrát je to dokonce začátek série! (Jestli trend bude pokračovat, tak by posluchači mohli vždy po roce dostat nový díl...)

Po měsíci další báseň - tentokrát letně zádumčivá. Kupodivu i takovýhle oxymóron existuje. Ještě že ty básně nikdy nedojdou...

V lednu jsem slíbila, že budu častěji vydávat povídky. A protože se snažím držet slovo (zpravidla opožděně), v červenci svůj slib konečně plním! Dneska je to jedna z kratších archivních povídek - podivný to úkaz, protože mimo březen krátké povídky spíš nepíšu. Pár jich ale existuje, třeba tahle. Téma souvisí s nedávno zveřejněnou básničkou, opět se podíváme do Nan Elmothu.

Venku je takové vedro, až mám pocit, že padnu vyčerpáním, ačkoliv jsem dnes neabsolvovala nic náročnějšího, než dvě cesty autobusem. Mým snem je usnout a neprobudit se, dokud venku nebude míň než 15 °C. Jako bych potřebovala připomenout, proč je léto tou nejnáročnější částí roku... No, tak si na konec června dáme aspoň trochu poezie.

Od listopadu už nějaký čas uplynul a červen taky bude pomalu končit, nastala tedy chvíle na další díl "mé fyzikální série". Vzpomínáte ještě na šíleného fyzikáře, který nás nutil psát umělecká díla na ta nejdivnější témata. To druhé bylo extrémně výživné: Je kinetická teorie stavby látek platná i pro anděly? Zní to divně, ale myslím, že výsledná povídka není tak špatná... a čtenář ani vlastně nepotřebuje vědět, co to ta kinetická teorie je.

Pamatujete si ještě na Dialogy ? Zamýšlenou sérii básní, ve kterých spolu rozmlouvají nejrůznější Tolkienovy postavy? Kdyby si snad někdo přeci jenom vzpomněl, tak dnes se dočká dalšího dialogu, v pořadí už třetího! A ano, od č. 2 uplynul skoro rok a půl... taky tomu nemůžu uvěřit. Ale blog si nevymýšlí. (Něco hodně podobného jsem psala u č. 2...) A přitom jsou dialogy víceméně napsané! Jsem prostě lama. Název dialogu docela napovídá, o kom to dneska bude, ale snad aspoň druhý hlas bude překvapením. A cameo dostane i třetí hlas... Dialogy se rozjíždí. Dnešní báseň je zároveň ze série moje nejoblíbenější... proč asi, že...