Za soumrak
Venku je takové vedro, až mám pocit, že padnu vyčerpáním, ačkoliv jsem dnes neabsolvovala nic náročnějšího, než dvě cesty autobusem. Mým snem je usnout a neprobudit se, dokud venku nebude míň než 15 °C. Jako bych potřebovala připomenout, proč je léto tou nejnáročnější částí roku...
Za soumrak
Zkoušeli jsme jít po obloze
v bdění i v polodětských snách,
bylo však strašné s hlavou v prázdnu
chodidly šlapat po hvězdách.
Zkoušeli jsme jít po hladině
vodní, třpytivé jako smích,
úzkost však o nás otřela se,
připluvše z hlubin děsivých.
Dlouho jsme chtěli najít cestu
v místo, kam není možné jít:
za soumrak, který každý večer
dokáže nebe zapálit.
Za soumrak, a tam odpočinout,
zavřít oči, jen na chvíli,
uhasit hvězdy, ohně lidí -
než svět se k ránu nachýlí.
Nevidět noc a zapomenout,
jak chutná den, jak voní strach,
bez stezek tam a stezek zpátky,
jen ticho, tma a z komet prach.
Zkoušeli jsme jít skutečností,
v očích vše, co jsme prožili,
za soumrak se však chceme vrátit,
ač nikdy jsme tam nebyli.
Bude to ještě dlouhá cesta
pro ty, co nejsou duší pták,
neumí létat, snít a doufat,
jít z Před svítání Za soumrak.
Tohle je nádherná báseň... na mě z ní jde až trochu strach. A smutek. A touha jít Za soumrak, kde jsme nikdy nebyli... Velice pěkně maluješ se slovy!
OdpovědětVymazatTato báseň nádherně vystihuje pocity z toho, jaké je snění, z té cesty, kam se vydává toulat duše, kde létá, vznáší se, ale nakonec se musí vrátit. Je v tom obrovská touha i bolest a smutek.
OdpovědětVymazat