Dialog č. 3: Temný elf
Pamatujete si ještě na Dialogy? Zamýšlenou sérii básní, ve kterých spolu rozmlouvají nejrůznější Tolkienovy postavy?
Kdyby si snad někdo přeci jenom vzpomněl, tak dnes se dočká dalšího dialogu, v pořadí už třetího! A ano, od č. 2 uplynul skoro rok a půl... taky tomu nemůžu uvěřit. Ale blog si nevymýšlí. (Něco hodně podobného jsem psala u č. 2...)
A přitom jsou dialogy víceméně napsané! Jsem prostě lama.
Název dialogu docela napovídá, o kom to dneska bude, ale snad aspoň druhý hlas bude překvapením. A cameo dostane i třetí hlas... Dialogy se rozjíždí.
Dnešní báseň je zároveň ze série moje nejoblíbenější... proč asi, že...
Dialog č. 3
Temný elf
1. hlas (služebník):
Už šedé stromy chytaj stíny noci
a mlází husté zvuky pohltí,
už černá noc se mění v ráno šeré
a les bude spát v kouzel objetí.
2. hlas (pán):
Už v pecích plane rudá ohně záře
a hvězdy z klenby nebeské šly spát,
už rány kladiv duní mezi stíny
a z černých zbraní čpí síla a chlad.
1. hlas (služebník):
To ostružiny hvozd před světlem chrání
a černou zbroj si oblékl můj pán,
a bledé vlasy rozhodil kol ramen.
2. hlas (pán):
Mlč! Slyšíš? Někdo lesem jede k nám!
Kdo odvážil se vstoupit na mou půdu
a kdo teď bloudí na hranicích tmy?
Přátele nemám - nepřítel je tedy.
Řekni, zda z sítí mých uniknout smí?
1. hlas (služebník):
Co vidíš, pane, svým zrakem, který
překoná stín země i srdcí všech?
2. hlas (pán):
Ach, světlo vidím, bílé a krásnější
než hvězdy za nocí. Tají se dech.
Ach, dívku spatřil jsem, u pasu dýku má,
oděná v běli je, jak plamen hoří,
nemůžu, nemůžu nechat ji odejít!
Kouzlem ji dovedu ke svému loži.
Kdo jsi a proč tu jsi, Plameni touhy?
Hvězdy už uhasly, teď stín tě spoutá,
rozluč se se sluncem, bělostná paní!
1. hlas (služebník):
Ubohá dívko, již kují tvá pouta.
2. hlas (pán):
Ó, lese temný, slyš píseň mých slov!
Ukradni ženě mé kadeří pár,
černé jsou jako noc, hebké jak smrt,
uzmi ji, haluzi, z šatů bělostný cár.
Postrč ji do stínu a ven ji nepouštěj,
utvoř ji stezku - rovnou, zasněženou,
která ji dovede k dveřím mých obydlí,
nikdy ji nepustím! Bude mou ženou!
1. hlas (služebník):
Ona je z nepřátel - černý vlas, bledá tvář!
Nevidíš? Zle je - kmen suchý už praská.
Zář její bělostná o zrak tě připraví!
2. hlas (pán):
Po světle toužím. Je to snad láska?
1. hlas (služebník):
Už chycena je, ztracená a sama,
šerý les krčí se před její září,
a v černé zbroji pán můj v bráně stojí,
bledě mu vlasy vlají kolem tváří.
Nepláče, tvrdá je. Jen jedna stezka
vede ji tam, kde čeká už osud.
2. hlas (pán):
Společně budem žít v mých temných síních,
však budu šťastnější, než byl jsem dosud.
3. hlas (ona):
Co je to za les, jenž smysly mi svázal?
Jenž nohy mé vede po stezce této?
2. hlas (pán):
Co je to za dívku, krásnou a statečnou?
Co je to za pocit? Láska snad je to?
Pamatuju na všechny :)
OdpovědětVymazatDialog 1. je dokonce jedna z prvních básní co vím že jsem od Tebe četla.A myslím že všechny 3 jsou mimořádně skvělé. Tahle má naprosto dokonalý rytmus :)
(a kolik jich ještě zbývá?)"a les bude spát v kouzel objetí."
...mám dojem, že jsem TENHLE kouzelný verš někde slyšela, snad zhudebněný (a pokud ne, tak by se to dobře zhudebnit dalo)!...Je to možné, nebo si vymýšlím, prostě už jsem to někde slyšela, je to podobné jak s "Húrinův synu"
Jinak celá první sloka je špičková, ihned navodí tu správnou atmosféru.
A poslední, to je zas jejich vztah ve zkratce :)
Je to moc krásná báseň. Dokonale vystihuje atmosféru Nan Elmothu a pocity jeho pána, když spatřil svou budoucí ženu. To, jak po ní zatoužil, že okamžitě jedná dle svého přání, nepřipustí, aby mu něco zkřížilo vůli. A přesto jsou za tím cítit i jeho city, kterým možná ani sám ještě nerozumí. A hlas služebníka je skvělý - vidí, co se děje, cítí lítost i obavy z toho, co to může způsobit, dělat však nemůže nic. Moc ráda jsem si tu báseň přečetla.
OdpovědětVymazat