Provaz skrz oblohu
Zveřejnila bych i něco jiného než další básničku, ale není čas. Ta dnešní je jednoduchá a opravdu stará... ale až překvapivě aktuální se všemi těmi zprávami, co přicházejí ze světa.
Teď jen přežít víkend a dožít se toho slibovaného ochlazení (měla jsem zůstat v severních krajích)...
Provaz skrz oblohu
Je lano napjaté
vysoko nad zemí,
jsou vody stojaté,
pokryté sazemi.
Vysoko nad nebem
je lano nejisté,
plakati nebudem
pro vody nečisté,
zničené prameny
slzami černými -
bláto a plameny
druhy jsou věrnými.
Dlaň vodu rozčeří,
lano se zachvěje,
ztracen, kdo nevěří -
v nebi je naděje.
Kdo lano pokoří,
kdo žízeň ukojí?
Než oheň dohoří,
spočívej v pokoji.
Nádherné, jako vždy! Taky vedra nesnáším, pondělí se už nemůžu dočkat! Ať žije podzim!
OdpovědětVymazatKrásné. Já třeba mám radši horko než takovou kosu co je teď.
OdpovědětVymazatTa pupeční šňůra shora dolů, co všechno přenáší, co všechno cítí...
OdpovědětVymazatJinak jsem taky podzimní. Stromy co vystupují z mlh a mžení a žloutnoucí listy bříz...
Moc děkuju za Tvé texty, ať už tolkienovské nebo jiné! Je to nádhera.