Aredheliny povídky a básně

Tohle je povídka, kterou jsem napsala asi před dvěma lety kvůli projektu Paměť naší rodiny . Jedná se o příběh inspirovaný vyprávěním mojí babičky, jejími zážitky za druhé světové války. Povídka vyšla ve sborníku na naší škole spolu s mnoha podobnými (ačkoliv žádná nebyla tak dlouhá jako ta moje - co to o mně jenom vypovídá...). A protože už uplynula docela dlouhá doba od jejího napsání, rozhodla jsem se jí tady zveřejnit: ačkoliv poslední dobou nejsem ohledně své tvorby kdovíjak sebevědomá, myslím, že si to přece jenom zaslouží. (Pokud tohle čteš, babi, doufám, že ti to nevadí.) True story, all of it.

Nastal čas opět zahrabat v mém domácím archivu a zjistit, co tam najdu... Zajímavé, kolik nezveřejněných silmarillionovských básniček si někde syslím. Tak třeba tahle je opravdu docela dost stará. Každopádně přečetla jsem si ji a seznala, že to není tak zlé. Vždyť co bych byla za Aredhel, kdybych zrovna tohle nezveřejnila.... Aredhel zpívá Lómionovi ve stínu Nan Elmothu píseň spletenou ze slibů a předtuch...

Jak jistě všichni víte, v sobotu se Jeremiášův blog odebral do věčných lovišť a zanechal všechny (nebo minimálně mě) v pořádné depresi. Ale protože si Jeremiáš a jeho Anekron zaslouží něco lepšího než moje depkaření, rozhodla jsem se mu věnovat dárek na rozloučenou. Ne, vlastně ne na rozloučenou: slíbil, že ho budeme v těchto vodách pořád vídat, takže je to spíš poděkování za všechno úžasné, co kdy vytvořil. Takže, Jeremiáši, tahle povídka je pro tebe; přeju Ti, ať se Ti všechno, do čeho se chceš pustit, daří a ať máš spoustu úspěchů! A protože je tohle speciálně věnovaná povídka, zaslouží si i (na mě) neobvyklé téma. Hlavní postavou je totiž někdo, koho má Jeremiáš rád, ale já zas už tolik ne. (Nebudu se přetvařovat, stejně všichni znáte pravdu: vůbec ho nemám ráda; naštěstí se povídka odehrává v době, kdy byl ještě poměrně neškodný.) Tak si všichni (a zvlášť ty, Jeremiáši) užijte moji první (a snad i poslední) túrinovskou povídku. A ještě jednou Ti, Jeremiáši, děkuju za všechno, co m...

Aneb "Vyprávění v devíti zastaveních", jak zní můj pracovní název...

Dneska se konečně dostávám ke zveřejnění básně, kterou jsem složila v létě (!) na elfí slavnosti Brány léta, když jsem nad ránem už jako jediná bděla, byla mi zima (jak jinak) a chtělo se mi spát (jak jinak). Statečně jsem se snažila udržet otevřené oči a nezmrznout, a při tom jsem se zaměstnávala vymýšlením vhodných rýmů. A ne-úplná-tma se pomalu pomaličku měnila v ne-úplné-světlo....

Po úžasném Tolkienconu se jen těžce vracím do všedního světa a ke zkouškám (vážně bych se měla začít učit na tu zítřejší...), a tak jsem se rozhodla, že je čas v rámci vzpomínání na úžasný elfo-hobití koutek zveřejnit další playlist, tentokrát nevěnovaný nikomu jinému než právě hobitům, který jsem dneškem prohlásila za hotový. (Tak vidíš, Irith, tvůj trest netrval tak dlouho...) Zvlášť upozornit bych chtěla na poslední polskou písničku, která velmi návykovým způsobem opěvuje hobití chodidla. Vážně. :)

...

Stejně jako minulý rok i letos oslavím Tolkienovy narozeniny (už 124.!) obrázkem. Tentokrát ale nepůjde o žádné vystavování práce mladších a nadanějších sourozenců, ba naopak, rozhodla jsem se, že uctím tento den zveřejněním svého vlastního uměleckého díla. A co víc, k obrázku se váže i docela vtipná historka, která jasně ukazuje, co všechno obětuju pro Středozem (no dobře, zase taková oběť to nebyla...).

Rozcestník povídek (chronologicky!).

Je to tady. Dnes je velký den! Zaprvé proto, že má Irith narozeniny. Zadruhé proto, že jsem jí jako dárek a poctu všemu úžasnému hobitstvu napsala svou historicky první (!) hobití povídku. Ano, čtete dobře. Možná by se hodilo poznamenat, že jsem si při tom ověřila, co jsem tušila už dlouho, totiž že jsem skrz naskrz depresoidní elf a hobití povídky psát neumím. Měla jsem příležitost napsat něco veselého, hravého a pozitivního, ale místo toho to zase sklouzlo do mé obvyklé deprese... Takže pokud chcete vidět elfa, snažícího se psát o hobitech, chutě dál! Doufám, Irith, že se ti to přesto bude líbit. Všechno nejlepší k narozeninám, ať máš stále plné spíže, čaroděj nechodí moc často a hobitstvo nikdy nevymře!