Letos bylo jen jediné přání na básničku, a tak by mě mrzelo, kdybych toho nevyužila – Pomněnka si přála báseň na téma různých podob/druhů ticha. Je to experimentální... a z pohledu postavy, za kterou jsem se do dneška mluvit neodvážila...
Je opět březen a s ním příležitost si ode mě přát nějakou povídku nebo básničku. Neslibuji zaručené splnění všech přání, ale určitě to zkuste, uvidím na kolik počinů budu mít letos sílu. První letošní povídka je pro Pomněnku, která si přála "Galadriel jako maminku/babičku/tchýni". Připravte se na smutek, jak jinak.