Dialog č. 2: Píseň modrých síní

Pamatujete si ještě na Dialogy?

---

Skoro před rokem (před rokem??? to si ze mě blog asi střílí...) jsem zveřejnila první a slíbila jsem, že budou následovat další. Nicméně pak do toho vlezl březnový projekt, prázdniny, naprosto neproduktivní nic nedělání a podobné věci.

Takže cítím v kostech, že po jedenácti měsících nastal čas na Dialog č. 2. Kdo s kým rozmlouvá opět nechám na vašem uhodnutí, ale není to těžké...

Dialog č. 2

Píseň modrých síní

1. hlas (on):

Ticho je život. Ticho je řeka,

znavené duše hledají v něm klid;

tiché tvé oči, tiché tvé srdce.

Oděj se v tělo, krásu chci zřít.

Za modrou síní všechno je ve tmě,

všechno je v dálce, však s rukou jemnou

pod hory vidím, v nejhlubší jámy,

tváře všech Dětí, stojíš-li se mnou.

Můj ostrý zrak protrhne stíny,

přemůže mlhu všech duší na scestí,

odhalí skryté zlo i všechny tváře,

co k nebi vzhlížejí, staženy bolestí.

2. hlas (ona):

Světlo je život, vše po čem touží

ti, kteří slepě bloudí tmou,

a v modrých síních hlasy všech slyším,

svíráš-li, pane, ruku mou.

Mé uši slyší šumění stromů,

zpěv lesních ptáků, sténání vln,

když Belegaer v zoufalství křičí,

slzami Dětí po okraj pln.

Každý pláč slyším, žalozpěv, výkřik,

modlitby, písně, opět a znova

hlasy všech, kteří o pomoc prosí,

sténání duší, poslední slova.

S tebou, můj pane.

1. hlas (on):

S tebou, má paní.

2. hlas (ona):

Celá jsem cele…

1. hlas (on):

Nad hvězdnou plání…