Tři ukolébavky

Tedy, spíš "ukolébavky".

Proč ty úvozovky, bude těm, kteří se vyznají v Silmarillionu, jasné téměř okamžitě. Pro ty ostatní jsem na konec připsala něco jako věnování.

Tři ukolébavky

I.

Zpívám ti píseň.

Zpívám ti píseň, nápěv beze slov,

je jaro pusté, jaro bez květů,

jsem otcem, matkou, temným křídlem sov,

pán duší, chystaje je k odletu.

Jsem řeka, která teče za domem,

ta, jež ti jméno dala, Lalaith.

Jsem černý spánek po dnu bezesném,

jsem dveře, tobě nezbývá než jít.

V tvých zlatých vlasech smích je uvězněn,

smích radostný, smích dětsky nevinný,

sen, který mnohem déle měl být sněn.

Až příliš krátké budou tvoje dny.

Tak zavři oči, Urwen Lalaith,

s tebou smích dům tvůj navždy opustí,

jen slzy budou v stínech šerých dlít;

za domem řeka plná radosti.

Tak spi,

tak spi.

II.

V lese je šero.

V lese je ticho.

V lese je chlad.

V lese je šero, ticho a chlad,

jen z dálky hrozivě zní vlčí vytí;

až vyjde slunce, budete snad

naživu ještě, ve větvích skrytí.

Schoulení ve sněhu, sami, tak sami.

Bojíš se smrti či bojíš se zajetí?

Tvář její vidíš plát za hvězdami.

Před smrtí utěšuj bratříčka v objetí.

Oči své zavři, spi chladným spánkem,

noc smrti vpletla ti do vlasů led,

bojíš se hlasu, jenž přilétl s vánkem:

jméno tvé lesem zní- Eluréd, Eluréd…

Už neboj se, neboj se,

spi.

III.

Jak je to kruté, jak hlava tě pálí,

kde bratrovy prsty ti na čele chladnou;

už není s tebou, už zmizel ti v dáli,

jen na mrtvé tělo teď slzy tvé spadnou.

Les tiše ti zpívá o zašlé slávě,

vzpomínka na mrtvé- princ Elurín,

zdálky kdos volá, však hvozd dýchá spavě;

smrt je jen spánek, co má černý stín.

Mlč, zavři své oči a následuj bratra,

ten tvrdý hlas mocný nech pod nebem znít,

ať neslyší vzlyky, ten který pátrá;

tam není už bolest, jen zšeřelý klid.

Spolykej slzy

a spi.

Pro tři děti, které musely zemřít.