Tři ukolébavky
Tedy, spíš "ukolébavky".
Proč ty úvozovky, bude těm, kteří se vyznají v Silmarillionu, jasné téměř okamžitě. Pro ty ostatní jsem na konec připsala něco jako věnování.
Tři ukolébavky
I.
Zpívám ti píseň.
Zpívám ti píseň, nápěv beze slov,
je jaro pusté, jaro bez květů,
jsem otcem, matkou, temným křídlem sov,
pán duší, chystaje je k odletu.
Jsem řeka, která teče za domem,
ta, jež ti jméno dala, Lalaith.
Jsem černý spánek po dnu bezesném,
jsem dveře, tobě nezbývá než jít.
V tvých zlatých vlasech smích je uvězněn,
smích radostný, smích dětsky nevinný,
sen, který mnohem déle měl být sněn.
Až příliš krátké budou tvoje dny.
Tak zavři oči, Urwen Lalaith,
s tebou smích dům tvůj navždy opustí,
jen slzy budou v stínech šerých dlít;
za domem řeka plná radosti.
Tak spi,
tak spi.
II.
V lese je šero.
V lese je ticho.
V lese je chlad.
V lese je šero, ticho a chlad,
jen z dálky hrozivě zní vlčí vytí;
až vyjde slunce, budete snad
naživu ještě, ve větvích skrytí.
Schoulení ve sněhu, sami, tak sami.
Bojíš se smrti či bojíš se zajetí?
Tvář její vidíš plát za hvězdami.
Před smrtí utěšuj bratříčka v objetí.
Oči své zavři, spi chladným spánkem,
noc smrti vpletla ti do vlasů led,
bojíš se hlasu, jenž přilétl s vánkem:
jméno tvé lesem zní- Eluréd, Eluréd…
Už neboj se, neboj se,
spi.
III.
Jak je to kruté, jak hlava tě pálí,
kde bratrovy prsty ti na čele chladnou;
už není s tebou, už zmizel ti v dáli,
jen na mrtvé tělo teď slzy tvé spadnou.
Les tiše ti zpívá o zašlé slávě,
vzpomínka na mrtvé- princ Elurín,
zdálky kdos volá, však hvozd dýchá spavě;
smrt je jen spánek, co má černý stín.
Mlč, zavři své oči a následuj bratra,
ten tvrdý hlas mocný nech pod nebem znít,
ať neslyší vzlyky, ten který pátrá;
tam není už bolest, jen zšeřelý klid.
Spolykej slzy
a spi.
Pro tři děti, které musely zemřít.
Takže, jestli se nepletu - první je o Lalaith, Turínově malé sestře, a Eluréd a Elurín jsou bratři Elwing, kteří zemřeli v... Doriathu? Jo, při pádu Doriathu... ale jak zemřela Lalaith si už nevzpomínám... je to už drahný čas, co jsem četla Silmarillion a Húrinovy děti...Každopádně moc krásné ukolébavky. Už to chce jenom správnou melodii...
OdpovědětVymazat[1]: Zcela správně. :-)(Lalaith zemřela na mor, poslaný do Dor-lóminu z Angbandu.)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se ti to líbí!
Zpočátku jsem si myslel, že jde o ukolébavky pro tři Húrinovy děti :)
OdpovědětVymazatJsou tak krásné.(Asi jsem ale neměl očekávat, že napíšeš báseň o Túrinovi, co?)
Nádhera. Jméno Lalaith mi kupodivu i něco říká (jak praví Polly "Něco mi to říká. No jo, už vím. Říká mi to : Čau, mě neznáš").
OdpovědětVymazatJak dokážeš skládat něco tak krásného, nepochopím.
[3]: Dík za pochvalu.
OdpovědětVymazatVíš, možná, že někdy i napíšu. Navzdory všem mým četným výhradám vůči Túrinovi musím přiznat, že jeho příběh je tragický, a já jsem na tragické věci tak trochu specialista... Každopádně, někdy v DALEKÉ budoucnosti možná zveřejním o Túrinovi nějakou povídku.
Tyhle tři básně byly ale od začátku myšleny pro tři mrtvé děti, protože téma dětí chycených ve válce a smrti se mě hluboce dotýká, aniž bych vlastně věděla proč...[4]: Děkuji!!! Já zase nikdy nepochopím, jak můžeš ty psát tak vtipně, vymýšlet tak skvělé parodie na písničky atd...
(A kdože jsou ta tři jména? V Silmarillionu nechá Tolkien zcela nemilosrdně zemřít tři malé děti. Holčičku Lalaith ve věku tří let a bratry Eluréda a Elurína ve věku šesti let. Au.)
[5]: Au? Já tomu říkám naturalistická kompozice a dávám za to autorům body navíc :D
OdpovědětVymazatJo, jsem trochu cynický :)
Jsou strašně moc krásné a smutné a krásné. A složité, protože se nedají zcela lehce rozšifrovat, ale všechna slova jsou zvolena dokonale. Kdyby žil pan Tolkien a naučil by se česky, myslím, že by si tvou tvorbu oblíbil přinejmenším stejně, jako já. :)
OdpovědětVymazat[6]: Body navíc dávám taky, co o to. (To by nemohl v každé mojí povídce někdo zemřít...) Ale to neznamená, že div nekvílím pokaždé, když to čtu. Děti, Jeremiáš!!!! (Ale s tebou to asi stejně nepohne, cyniku jeden...)[7]: Díky moc, Šárko, tvoje pochvala mě vždycky strašně moc potěší! Snažila jsem se do každé ukolébavky co nejdetailněji vypsat příběh dítěte, kterému patří. Stejně si ale někdy říkám, jestli mě trochu nepřeceňuješ...
OdpovědětVymazatMně z toho běhá mráz po zádech. Opravdu. :s
OdpovědětVymazat[9]: To byl tak trochu účel, takže to beru jako pochvalu. :-D Díky!
OdpovědětVymazatDruhá je nejlepší. Jsi opravdu dobrá. Až mě zamrazilo. Je to krásné i smutné.
OdpovědětVymazat[11]: Dík moc za pochvalu, potěšila mě!
OdpovědětVymazatJe to krásné. Tak hrozivě smutné, ale překrásné. Nejvíce se mě dotkla ta druhá a třetí. Ale i první je krásná.
OdpovědětVymazat[13]: Děkuji, děkuji!!! Jsem moc ráda, že tě zaujaly!
OdpovědětVymazat[8]: Přeceňovat? Tebe? Nikdy :) Naopak často nevím, jak mám napsat komentář ke tvým krásným povídkám a básním.
OdpovědětVymazatTeď jsem si uvědomila, že jsem tohle ještě nekomentovala, ale jako komentář beru ten mail s odkazem :D
OdpovědětVymazat[16]: Tak ještě jednou díky!!! Je to vážně úžasné a vážím si tvojí práce!
OdpovědětVymazatTo je tak krásný! :O :)
OdpovědětVymazat[18]: Dík moc!!!
OdpovědětVymazat