Mornië
Květen se blíží ke konci a ani jeden článek... hmm...
Možná si ještě vzpomínáte na poněkud morbidní lednovou báseň Po životě. Dnešní básnička k ní patří - byla napsána pro ten samý úkol do školy. Spolu tvořily "cyklus", pracovně pojmenovaný Hřbitovní poezie.
Druhá báseň, ne tak povedená, matoucí, ale snad ne úplně špatná. Nic veselého, očividně.
Navzdory zavádějícímu názvu nemá nic společného s Tolkienem.
Mornië
Byla jsem dcerou stínu nenávisti,
zrozena sněhem, zrozena krví
té, která byla vydána smrti,
než skončil života mého den prvý.
Sama jsem plakala, trpěla, žila,
kde měl být soucit, bylo místo prázdné,
nikdo mi nikdy nepohladil vlasy,
nedal mi lásku, ani jméno žádné.
Copak jsem mohla za svoji matku?
Za onu ženu, již jsem nepoznala?
Za stín svých očí, barvu svých vlasů?
Byla jsem jen dítě - holčička malá.
Ten jediný, kdo jméno mi dal
a po boku mi vždycky šel,
kdo plachý úsměv věnoval mi,
byl mého lidu nepřítel.
Pak v bílé roušce v zem mě dali.
Kdo dokáže mou nevinu,
kdo ví, jak moc bych milovala?
Jsem pouze dítě ze stínu.
Komentáře
Okomentovat