29. března: Povinnost (povídka inspirovaná Pánem prstenů/ Silmarillionem)
Dnešní téma byl verš ze Samovy písně, kterou zpíval ve věži Cirith Ungol:
"já neřeknu, že skončil den,
a s hvězdami se nerozloučím"
Povídka je opět trochu zvláštní. Vypráví o dvou lidských ženách, bojovnicích, každé z jiného národa, jiného věku, s jiným osudem, o jedné víme hodně, o druhé téměř nic. Přesto před nimi leží velmi podobná volba: volba mezi povinností a tím, po čem jejich srdce touží. Tím, co je správné, a tím, co je možná osud... A každá se rozhodne jinak.
Povinnost
Pod temnou, bezhvězdnou oblohou stála žena.
Byla opásaná mečem a vlasy měla schované pod přilbou. U nohou se jí vlnil vřes.
Přes náhorní plošinu vanul východní vítr.
Zůstaň, přikazovali jí. Vládni lidu v králově nepřítomnosti. Proč toužit po smrti? Možná, že nakonec přijde i za tebou, tak proč jí chodit vstříc?
Ženina tvář byla bledá.
Oni jí nemohli rozumět. Byli muži. Nevěděli, jaké to je zůstat zavřená v kleci, zatímco oni budou umírat. Být pouhou ženou, zatímco oni se stávají hrdiny. Muset snášet blahosklonné a lítostivé pohledy, být odmítnutá zas a znovu. Oni mohli hledat smrt v bitvě.
Proč by nemohla taky?
Povinnost, zašeptal vítr a temná obloha. Hory na jihu čněly do prázdna.
Dávno mělo přijít jitro, ale den pouze temněl. Blížila se - velká bitva, v níž mnoho věcí pomine. Pokud zůstane zde, její srdce nikdy nebude šťastné. Bude vládnout svému lidu, možná bude královnou, pokud se muži nevrátí. Bude pouze ženou. A ten, který ji odmítl, nikdy neuvidí, že se mýlil. Nepozná smrt v bitvě.
Povinnost - samo to slovo řinčelo okovy.
Chtěla být volná, ještě jednou, naposledy.
Možná padala noc, ale ona zazáří, než temnota pohltí svět.
Přistoupila ke svému koni, a když kolem projížděla králova družina, její oči se setkaly s očima odvážného hobita.
Pod temnou, bezhvězdnou oblohou stála žena.
Byla opásaná mečem a vlasy měla schované pod kápí. U nohou se jí vlnil vřes.
Přes náhorní plošinu vanul severní vítr.
Jdi, přikázal jí. Jdi a ochraňuj náš lid. Proč se odevzdávat jisté smrti, když můžeš tolika přinést život?
Ženina tvář byla bledá.
Proč jí nerozuměl? A pokud jí rozuměl, proč jí nechtěl dovolit, aby zůstala? Proč zrovna na ni musel padnout los? Ano, byla jen žena, ale v srdci byla stejným bojovníkem jako muži, kteří zůstanou a budou bojovat předem prohranou bitvu. Její manžel, její syn. Nechtěla je ztratit.
Proč nemůže ženy a děti odvést někdo jiný?
Povinnost, zašeptal vítr a temná obloha. Hory na jihu čněly do prázdna a borovice voněly nocí.
Bylo ještě dlouho do svítání a noc byla studená. Blížila se - velká bitva, v níž mnoho věcí pomine. Možná to budou roky, možná dny. Pokud nezůstane, pokud uprchne, její srdce nikdy nebude šťastné. Bude bránit svůj lid, možná se stane kněžnou, pokud muži zahynou. A nikdy víc je neuvidí. Nebude jí dopřáno zemřít po jejich boku. Ale zachrání svůj lid.
Povinnost - to slovo znělo jako loučení, jako neprolité slzy.
Nechtěla je opustit, chtěla zůstat a bojovat.
Ale na tom, co chtěla, málo záleželo. Možná padala noc, ale ona zachrání, co může, než temnota pohltí svět.
Přistoupila k jednomu z vozů. Byl čas opustit Dorthonion.
Poznámka: Vážně si Éowyn neuvědomovala, že jí Théoden prakticky předává korunu?
Ech...
OdpovědětVymazat:-D To je v podstatě dost přesná povídka. :-D
OdpovědětVymazatVelmi dobré, dle mého názoru. Jenom se mi nedaří vzpomenout si, kdo je ta druhá. No co, zkusím si počtvrté přečíst Silmarillion a třeba to zjistím:-)
OdpovědětVymazatDost dobře vystiženo :) u druhé ženy vím o koho se jedná, ale nebudu zatím prozrazovat :)
OdpovědětVymazatPřesně. To s tou Eowyn mi od začátku přišlo divné a tuším, že jsem o tom i někde psala. Prostě zahodila povinnost ke svému lidu a šla jen za osobním, prospěchem je blbé slovo, šla se dát nechat zabít, místo toho aby udělala něco užitečného. A ještě za to byla v podstatě odměněna.
OdpovědětVymazatTa žena z prvního věku mi stále vrtá hlavou - samozřejmě, že první, kdo mne napadl byla Haleth, ale její příběh je jiný a s Dorthonionem nemá mnoho společného. A taky mi nesedělo na Aredhel, že by si vybrala něco tak okatého. :-D No navíc, tam to "předání žezla" bylo za poněkud hektičtější situace. No nic, musím pátrat dál - tuším, že v Bëorově domě a někde poblíž "Života začínajícího v dešti".
OdpovědětVymazatŠkoda, že měla vlasy schované pod kápí - zajímala by mne jejich barva.
V Silmarillionu na straně 140 nalezena Berenova matka - Barahirova žena.
OdpovědětVymazat[1]:[2]: V podstatě máš pravdu... :-)[3]: Děkuju moc! :-) Jelikož to už Neklan uhodl, můžu to prozradit - jedná se o Emeldir, Berenovu matku, trochu zapomenutou, ale naprosto skvělou postavu.[4]: Až napodruhé... hi hi hi (škodolibý elf). A díky moc![5]: No, já to vnímám trochu komplikovaněji. Není to ani tak o sobeckosti jako spíš o dokázání vlastní hodnoty ostatním i sobě; a to je důležité. Éowyn právem cítila, že jako žena je vnímána jinak než její bratr, že je uvězněná v životě, který se naprosto zásadně neshoduje s její povahou. Někdy člověk nemůže pokračovat, dokud sám sobě něco hodnotného nedokáže. Všimni si, že "pokoje" dosáhne teprve až když se prokáže. Mám spíš dojem, že si neuvědomovala důležitost pozice, ve které byla zanechána, než že by ji úmyslně zanedbala. Snažila se dát svému životu smysl - ale neviděla širší souvislost. A pak je tu taky ta záležitost s osudem - Éowyn jednoduše měla ve válce úkol. V širším kontextu bylo asi její rozhodnutí správné, ale třeba z pohledu Théodena (kdyby se o tom někdy dozvěděl), muselo být dost nezodpovědné.[6]:[7]: Ano, je to Emeldir, Berenova maminka, která po Bragollachu odvedla ženy a děti do Brethilu, aby je zachránila ze země ovládané Sauronem, ačkoliv by moc ráda zůstala a bojovala. Hledat v "Život začíná v dešti" byla výborná intuice - prakticky to na sebe navazuje. Haleth to být, jak píšeš, nemůže, ať už kvůli Dorthonionu a neexistující rodině, nebo kvůli faktu, že Haleth podobnou volbu mezi povinností a touhou nikdy nepodstoupila.
OdpovědětVymazatA Emeldir měla samozřejmě tmavé vlasy, jako všichni správní Bëorovci. :-)
[8]: Pravda, Haleth hodili do vody a řekli jí: "Plav!" (Tedy tak trochu.) Ta asi moc času na rozhodování neměla.
OdpovědětVymazatJako všichni správní... :-D Já si třeba Rían představuji blonďatou, ale ani nevím, jestli se o ní vede někde rozpra, která by toto objasňovala a Tuor byl blonďatý určitě po otci. No nic. Nechme vlasy vlasy. :-D
[9]: Tak trochu víc. :D
OdpovědětVymazatI Rían měla tmavé vlasy, jako všichni Bëorovci. ;) Tuor byl skutečně blonďatý po otci, jak říkáš - nejenže Hadorovci jsou "zlatovlasí", ale o Huorovi je to i napsáno. Bëorovci byli tmaví.