16. března: Náhlý plamen

Dnešní téma byl úryvek z Tolkienovy básně/divadelní hry Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova:

"The world withers and the wind rises;

the candles are quenched. Cold falls the night. "

V českém překladu (trochu nepřesně):

"Svět skomírá a vadne a větry nad ním vanou;

svíce již hasnou. Noc končí studeně."

Hned jsem věděla, že chci psát o konci jedné éry, o konci něčeho dobrého a začátku něčeho smutného. Báseň nakonec pojednává o Dagor Bragollach, úryvek mi totiž bitvu svou atmosféru strašně připomíná.

Kdo pochopí, na co naráží poslední sloka, má zlatého bludišťáka.

(Víte, že už jsem v březnu zveřejnila stejný počet článků jako za celý minulý rok?)

Náhlý plamen

Spí hvězdné zimní nebe,

spí pod ním tichá pláň,

předtucha v duši zebe

a zlo má temnou dlaň.

Stiskne ji - vítr zvedne:

plameny zahučí,

a tráva žárem slehne,

až vzplanou úbočí.

Teď popel místo deště

a místo slunce dým,

to oheň doutná ještě

tím krajem ztemnělým.

Až pak tou mrtvou plání

přejdou stíny a chlad,

sníh přijde za svítání

všem mrtvým rovu dát.

V tom sněhu plamen svící

zhasne a zasyčí,

a jejich můry snící

uhynou v jehličí.