31. března: Nový svět

Málem už by letos žádný další březnový počin nebyl, ale bylo mi líto, že nevznikla žádná básnička... tak aspoň na tu nejposlednější z chvil...

Téma bylo kombinované: Tani si přála něco o Černých Númenorejcích a z Pomněnčiných lístečků jsem si vytáhla kartu pocitů: radostné očekávání. Výsledek nic moc, ale aspoň něco vzniklo.


Černí Númenorejci. Vlastně o nich moc nevíme, kromě toho, že byli potomky Králových mužů, kteří kolonizovali před pádem Númenoru především jih Středozemě, a tak zničení svého domova přežili. Důležitou roli nejspíš sehráli na konci Druhého věku, kdy za Saurona bojovali ve válce Posledního spojenectví, nicméně po Sauronově porážce začali velmi rychle upadat, mísit se s Haraďany a dalšími národy, a celkově ztrácet své númenorejské charakteristiky. Co však rozhodně neupadalo, byla jejich nenávist k Elendilovu rodu. Po celý Třetí věk se čas od času vynoří na jihu nějaký ten nepřítel Gondoru a je téměř dané, že se jedná o potomka Černých Númenorejců. Celkově pro ně ovšem bylo těch tři tisíce let Třetího věku spíše nešťastné období pomalého úpadku, s několika světlými výjimkami, kdy se karty obrátily.

Báseň mluví o období po roce 2951 Třetího věku, kdy se Sauron opět otevřeně prohlásil pánem Mordoru, začal obnovovat Barad-dûr a Orodruina ožila. Od té doby Sauron pouze sílí (až do své porážky ve Válce o Prsten.) To muselo být pro všechny potomky Černých Númenorejců období plné naděje...




Nový svět

Dnes svět se mění – poslouchej!

Chvějí se země kosti,

magmatem hlubin trhané:

jak srdce naše zlostí.


Krev naše opět promlouvá –

téměř jsme zapomněli,

kým byli jsme a kým jsme dnes,

co měli jsme, co chtěli.


Vždyť klesali jsme celý věk

v hloubi studu a zmaru,

bahnem jsme krev svou zředili.

Jak popel po požáru


dědictví naše, úděl náš;

avšak dnes vítr jiný

z východu přišel, proměnil

v paláce rozvaliny.


Vládce se v zem svou navrací:

zasténá kámen temně,

a hněv náš rudě vyšlehne,

jak láva z útrob země.


Jsme dětmi Králů, pamatuj,

je touha naše prostá,

zem praská, v uších zaduní

jediné slovo: pomsta.




Komentáře

  1. Myslím, že báseň Černé Númenorejce dobře vystihuje - děděnou zášť a nenávist - a ve mně vlastně vzbuzuje lítost. Že ani přes dlouhé roky, co přešly, ani nová pokolení, se stále nedokázala osvobodit od starého stínu a stále v sobě nesou to, co je vlastně ničí. Ráda jsem si báseň přečetla.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Usínání

Soumračné království

Malenka