Soumračné království

 Stále jsme bohužel v bezpovídkovém období, ale na žádost jsem vyhrabala jednu vskutku obskurní, starou básničku. Je... zvláštní. Neptala bych se, co chtěl básník říct, básník neví. Ale na několikátý pokus se mi podařil rozklíčovat rytmus třetí sloky, takže už i ta recitace nahlas dává větší smysl.

Básnička budiž pro všechny znamením, že se člověk může ve svých snahách neustále zlepšovat.

Soumračné království

Mé království je světlým soumrakem,

kde dávná proroctví jsou ztracena,

kde spočinuli ti, co zabili,

kde duše dětí vždy je zrazena.

Zde čekají ti, kteří ztratili,

a jmény jejich blízkých vítr hnán;

zde za soumraku lístek z osiky

je proti nebi černě vytepán.

Ti, co dali svůj život Naději,

ti, co zemřeli sami, mlčící,

ti, co zvolili smrt pro samu smrt:

ty všechny vedou krajem slavíci.

Mé království je tichým soumrakem,

když slunce vrátilo se ze svých cest

a na ztemnělém nebi zakmitá,

jak bílý skřivan, nejjasnější z hvězd.